Pole vyplněno...

Faktem ovšem zůstává, že měl být trumpetistou, to táta chtěl, asi ho vzala ta postava Bennyho, nebo co, myslela si Jasmína. Nakonec hrál vnuk, bratr, dokolečka snad jen tři etudy, které zlepšoval a vygradoval, hlavně když ho...  

Když ho sestra nehorázně štvala. Nahoře nad nimi zatím mlátil Karel do piána, pokud zrovna nemaloval svý surrealistický obrazy, nebo neluxoval. Jas jednou z velice vážnýho důvodu potřebovala o půlnoci vysávat koberec, no, hned bylo zle.

Benny ho z nějakýho důvodu zaujal nejvíc, zřejmě byl stejné postavy i nátury. Nebo to bylo fyzickou blízkostí Kostelce, kam jezdil kdysi na kole?! Tátova sestřenka válela klarinet, ale její táta nic, aspoň to předal dál, tu prosbu či výzvu, bolest, či jak se to dá popsat... 

Po Jasmíně to nikdo nemohl požadovat, to je jasná věc, to by si neuměla představit, zuby měla, i  když, trumpetistka, to zní velmi originálně, zajímavě! Bennyho postava byla zkrátka dědova oblíbená.

Od otce se moc nedozvěděla, jen jakési fragmenty, bůh ví proč je nejdůležitější vojna a také tráva s jejími způsoby kosení. Strýc o sekání trávy dokázal nakecat hodiny, dospělo to tak daleko, že o jedné oslavě neabstinenční se chopili kos a začali předvádět, spíše se předvádět a také domnělé, zaručeně nejrychlejší a správné postupy sečení...  

Černošská hudba byla potíraná sice oběma totalitami, ale i tak otcův švagr viděl na vlastní oči Luise Armstronga v roce šedesát, kterého hlas posléze zdařile napodoboval v jedné hradecké hospůdce. Pak byla éra dechovek jiného ražení. Rodina měla také černošku v rodině, kdesi v Anglii, kam nesměli jet ani omylem, přivdanou, měla jejich sympatie.

Otec bratr celý v černém rytmicky zaklepal na okénko záchoda, zvonek nebyl a mimo to byl vždy slyšet štěkot psa, kterého se téměř všichni ve vsi báli. Vyprávělo se, že pokousal hasiče do lýtkového svalu, když šel obhlídnout, co se pálí. "Ahojte, sou tam eště nějaký vajíčka?" Zeptal se rozpačitě, pes se rozštěkal a a Jas mu je nakonec vydala témže okénkem.  

Jak má být vymýcen nějaký rasismus, když jsme nevstřebali a nepřenesli se ani přes Norimberské zákony, kolují u nás různé mýty a předsudky. Třeba o tom přikrývání peřinou s knoflíky od sebe, slyšela u více lidí. Když prý necháte knoflíky pod nosem, bude se vám zdát o židech... Jas se nestačila divit, její jeden přítel neměl rád vtipy o blondýnách, asi že byl blond, kamarádka z dětství zase a jisté časopisy naopak vyzdvihovaly tytéž, mno jako za Chitlera.

Rubin měl to štěstí, že se nenechal polapit a koupil si originální americká kamna, nebot´ již ty polské napodobeniny měly také své oběti: kamarád, chlubící se vynikajícím obchodem rozuměj- schrastil kamna takřka za babku z blízké Kamennie Gory, při druhém svém obřadu zapalování v kamnech neamerických ovšem s neskonalým úžasem zpozoroval a společnost v domě přizvaná vlastně s ním, kterak se okénka žárem roztékají a plameny vykukují rozpustile se svými jazýčky ven!  

Někteří lidé mají neblahý dar vypudit ducha místa, a to radikálně. Okénka kamnářská byla plastová, to, jaká slitina pro samotné tělo kamen se použila, raději ani nepomýšleli. Políčka se zatetelila a když se zhaslo, měl pěkný pohled a pokec. Jasmína byla z jiného kulturního prostředí, tak se psalo v papírech, byl to fakt, a proto spoustu věcí odkrývala postupně. Bohužel i bohudík současně musela pátrat sama na vlastní pěst ale to by měl každý, myslela si, jen tak jde dopátrat jakés takés pravdy, i když není absolutní, konečná... 

Vlastní zbabělost máme každý, někdo si ji plete s pudem sebezáchovy, odlišit je to dřina. Čapek a jeho proroctví ve válce s temnými pingy, tedy mloky, kteří  plíživě obkližčují, nebo se mohou blížit jí nasadil brouka do hlavy...Prvotní směšnost a bizarnost mohou přerůst kdykoliv v  rozvodněnou řeku, která drtí břehy a bere s sebou vše. Psala kroniku, tak věděla.

Jenže není bizarní i opačný směr, tedy vyzdvihování druhých a sebezapření, do sebe obrácené  sebemrskačství ? Vliv vzrůstá, nebo lépe, přelévá se, jako rtut´. Chtěla si myslet, že to je překonané, přežité, že jsou všichni stejně jen lidi.      

Stačí si přečíst Cosmopolitan?  Ne, cestou na výletě do západní Czechie přečetla po letech Vlastu, kde se dozvěděla  vod paní Procházkový retro názory na hodinkovou velmoc a zděsila se, její máma četla jen tohle, z čeho si vytvoří názor, jakož Jas spíš kdysi četla občas Bravo, to byly takové ty povrchní lechtivosti, pak Ty a Já, kde byly i zajímavosti různé.

Originální kamna hořela dobře, jak jinak, přicházející zima způsobila, že posedávání kolem trumpetovitého totemu bylo vystřídáno vitrážovým náhledem do okének z kamen. "Je zima jak v ruským filmu!" naříkával nyní Vára a měl prostě pravdu, maringotka již neskýtala tu kýženou raeggae slast a letní pohodu..."Pot´ se vohřát k Americe vole! " Děl Rubi a Jasmíně se konečně nepotily nohy v zelených gladiátorech, takže za ni dobrý.  

"Jamajko, kde jsi?" Zaúpěl afektovaně naoko rastaman a nasadil čapku pletenou černo- červeno- zeleno- žlutě. Pes, ten byl spokojený v každém ročním období a vesele proto běhal staveništěm. Jas si vzpomněla na ženiální básničku, kde byl "veselý mokrý pes v suterénu noci " a bylo jí taknějak fajn.