Plevel a slámismus

  ´"Vždyt'  ten plevel tak krásný je, pohledˇte přece!" Celá rodina vzhlédla k trsům zeleného jmelí, upevněných ke stropu, zdobícím vchod do kostelíku." Dvě třetiny rodiny začaly horečně přemýšlet nad krásou a funkcí onoho plevelu.

Bylo znát, že slovo plevel pro ně znamená cosi, co se musí zatrhnout, vyškubnout anebo zničit, něco co vyrostlo proti čísi vůli. Mykolog Jarda nad tím nepřemýšlel, protože raději než plevel měl jistě čepičatku z Jávy: "Už jste zde někdy našel hřiba královského? " Zeptal se nenuceně kamaráda, avšak odpovědi se mu nedostalo, do lodi se na ně hrnulo mnoho občanů. Zaujmuli tedy místo zleva zkraje, aby při případné nevolnosti, třeba, pokud by se používalo ve větší než únosné množství míře kadidlo,  by se ještě někomu mohlo udělat těžko...!

Věruš si vzpomněla, jak kdysi plakala, když si Jaroušek připravoval k večeři růžovky na másle a i když i jí dokonce velmi libě voněly, přesto se obávala o jeho tak mladý nevinný život. Však statistika v novinách tenkrát neúprosně hýřila nehezkými případy otravy!

Jisté podivnosti se vyskytly i v kupoli, květinové girlandy přilákaly pozornost Karlíka, který se vynořoval a zase zanořoval jako s periskopem, a to i během celé mše a následného koncertu, jen aby ukořistil co nejkvalitnější a nejzajímavější snímky.

Prostora šuměla lidem, farář již začal a rodina pozorovala též potápěče Karla, kterak šplhá na schůdky ke kazatelně. Dav zatajil dech vždy, když se Karlík vzápětí nebezpečně nahnul, nebo když se málem dostal do rozštěpu vinou svých bot lesklých ze všech stran, dokonce s podrážkou!

Celá mše dostávala díky akrobacii fotografově výrazně odlehčující charakter, je však třeba říci, že nikoli úmyslně. Což hnedle ve světle dalších událostí nebylo ovšem zase tak zřejmé.

Co ani Karlíka nezarazilo, bylo, že farář obcházel celé shromáždění a zasouval všem do bot brčka zlatavé slámy. Ženám do kozaček třeba, mužům za nohavice, ba i dětem, které trochu i vykvikly, jak je to polochtalo. "Týý jo, copak to říkal naposled?" Nemohla si vzpomenout  Věra, ale fakt se jí to jako nápad líbilo, byl to takový happening, což už dlouho nikde nezažila! "No, slyšel jsem něco o chlévě, slámistech a že jsme duší rolníci, asi symbol skromnosti nebo rovnosti asi, ne?!"

"To minule radil ty kachny!" "Jaký kachny?" Nechápe Luboš. "No, že je rád, že jsme přišli, i když v obchodáku mají právě v akci kachny. Tak tam pak pár lidu potom honem šlo, protože dneska spolu moc nemluví, tak chodí zrovna sem, pro rady, jak a co se zahrádkou, co je kde nového a zajímavého. "

Na povel zahrála místní hudba a po ní už se rozcházel dav, kterému čouhala sláma z bot, spokojeně ke svým domovům, že to zase stálo za to. "Jdem na plevel!" Rozhodla rázně Věra a minula hospodu možná až příliš rychle.