Ořechová rapsodie

Moje děti včera louskaly vlašské ořechy a skořápky létaly po celé kuchyni a možná ještě dál... "Jéé, tenhle je teda chlupatý!" Sdělil mi prvňák radostně svůj nevábný objev. Ostatní byly naštěstí jaksepatří nazlátlé a chutné, a to hlavně. Pro ořechy bych i na strom či za plot vlezla, jak je mám ráda.

Taky nám jednou kvůli lískáčům zabavil jeden pán kola, zatímco jsme klátili oříšky na jeho ctihodné garáži. Tenkrát to dopadlo, myslím, naštěstí dobře.

Oříšky musím ochutnat ale tentokrát makadamové, když se kvůli nim zpožďují i letadla. Ale klidně je zblajznu i z pytlíčku a bez zpoždění! A doufám, že paní Čoová na ně kvůli tomu nezanevře.

 Že bych si k nim otevřela knížku? Ne, to je asi nemožné, přelouskat knížku teď, před Vánoci! To vidím jako velký oříšek. Nemůžu se dočkat, co se z nich všechno dá upéci: Nebe v hubě od Radúzy, Myslivecké knoflíky, Medovník, Ořechové řezy a stop... Kluci chtějí zase své Pařížské rohlíčky! Těch se nevzdají ani za mák!

Určitě ne náhodou měla Popelka v pohádce oříšky, jejichž využití je veliké, dokáží naprosté divy. Například v pubertě jsem se potírala nálevem z listů ořešáku, abych vypadala opáleněji, přesně až do té chvíle, než mi uštěpačný mladší bratranec vpálil, že se falešně opaluji a že to smrdí.

Rodiče nenapadl lepší nápad, než dát ořechovku mezi okna, kde jsme se strkali, až jme demižon srazili, ten vytvořil záhadnou mapu na vínově rudém koberci a nastolil v ložnici nezáviděníhodnou a nezaměnitelnou lihovou atmosféru, kterou nám jen těžko odpouštěli, i ona sama se jaksi vypařovala jen pozvolna.

Nepamětliva oříškového odéru vypravila jsem se v internátním mládí do kina s kamarádkami a s oříškovým likérem pod bundou na Bláznivou komedii s Fantozzim. Musím říci, že bláznivá komedie to byla nejen v kině, ale i na internátě jsme měli hodně co vysvětlovat...

A ořechy v medu? No tak to je přímo ořechová rapsodie! Úplně se tím medem nacucnou a zkřehnou. Mám je ráda ale i naslano, pražené na pánvičce.

Jen to louskání, to mě nebaví, protože louskáčky skořepiny pravidelně rozprostřou po celé kuchyňské podlaze. Jak střepiny granátů. Můj předek se pyšnil chrupem tak skvělým, že kromě louskání ořechů zubama (dnes jsem si na něho při návštěvě zubaře vzpomněla) ještě ke všemu uměl přenášet židle jen stiskem čelistí.

 I Křečík džungárský, náš tehdejší oblíbenec, který se jednou nedopatřením dostal až do vysavače, uprchl ze svého štědrovečerního akvária a byl chycen po půlnoci, kterak na kulatém patrovém tácu přímo nahoře zdatně louská právě vlašské ořechy. Přeji příjemné vánoční louskání a ať pro vás nic není oříšek!