O vlásek /povídka/

"Jedu po dálnici, nesmím usnout!" Sugeruje si Zuzka a bolí ji nos, čelo, má několik podlitin. Provoz je obrovský, je neděle, musí být fit zítra do práce. Přivezou celkem dva. Osvětlené Brno v zadním zrcátku se rychle vzdaluje...

Čeká ji zase jedna soudní pitva.Tak, dá si na chvíli oddych, už je za hranicemi.

Ukradené obrazy a grafiky oželí, děti je měly rády, ona též, hlavní věc ale je, že je vůbec ještě naživu. Ze včerejška i předtím z těch dnů si nepamatuje mnoho věcí, napadlo ji, že jí mohli snad namíchat něco do kávy, pak ale od toho upouští, asi to byly jen nervy, Justýna učí na universitě, je to tedy vzdělaná bytost. To on, Norbert, je všemu na vině. Ale nesnáší učitelky všeho druhu, tím si je jistá.

Křičel na ni, že od něho odejde jen nohama napřed, častoval ji  oplzlými výrazy, pak jí namlátil, pamatuje si jen kostru velikého dinosaura, bílý peršan v obyváku a stohy knih. Na chalupě na Vysočině se k ní choval hezky, jen měl takové zvláštní trhavé pohyby, napadlo ji, jestli náhodou nebere pervitin, chyběly mu také zuby...

Křičel na ni: "Jsi nic, jsi nula, máš už jenom mě a Justýnu, nerozumíš tomu?"

"Ty jsi skončila, všechno u vás prodáš, pojedeme pryč z týhle díry. Justýna zná makléře Jardu z Prahy, všechno zařídí. Kam chceš jet, ty špíno? Ty mrcho! Zase si sedni!" Zatmělo se jí před očima. Tohle, že má být její láska?

Ano, s nikým se dva měsíce nevídá, Norbert na všechny okolo šíleně žárlí. Zpočátku jí to dělalo i dobře, ty jeho, jak myslela, láskyplné projevy, potom ale bohužel zjistila, že jsou účelové, že jejich cílem je odsekat od Zuzany veškeré spřízněné bytosti, rodinu a přátele, známé... Úplná sociální izolace a pak to jejich hučení. Bylo třeba využít všechny možnosti,  poštvat okolí proti ní a vytvořit zdání, že Norbert je onen kýžený zachránce. Rezatá Justýna se jak se Zuzaně zdálo, se až nevkusně vžívala do role Meryl Streepové, konkrétně používala obraty její filmové postavy Sophie, byť fyzicky byla na hony vzdálena od svého vzoru, tak její dítě mělo každopádně jméno podle toho filmu. Norbert je křesťan, Zuza zná dokonce jeho kmotru, on se ale snaží tu Justýninu romantickou představu vyplnit, aby se jí zavděčil, protože je na ní existenčně závislý, a tak mluví stejným stylem jako filmový Nathan. Ví, že ona ten film preferuje. Vypadají přitom však nanejvýš komicky, úplně skoro jako Homolkovi, Zuze poprvé připadá, že Justýna není jeho sestřenice.

"Navzdory čistému svědomí mám oficiálně drženou zbraň a zbroják. Spím s pistolí u hlavy." Píše Zuzana Jitce. Mám strach, existenční, navzdory své hluboké víře. To poznáme jen my, kteří jsme stáli už z očí do očí proti smrti, objímám Tě, díky za zprávu."

"Zuzo, nejezdi tam, at´ si ho tam zachraňuje Justýna."

"Řekl, že ho policie živého nedostane."

Justýna má také citát od Emily Dickenson na své sociální síti... Zuza si vytáhla kapesník ze své nové značkové kabelky, kterou si musela na Norbertův příkaz koupit, prý aby ho reprezentovala, moc si na to potrpěl. Lpí doslova totiž na značkovém oblečení. Zuzana už vůbec nikomu na světě nevěří, nikomu, jen Jitce. 

Vzpomíná na to, jak ji fotil v tom rozbořeném chrámu, jak příznačné, jak příznačné! Jak se jen  přetvařoval! Bezdˇák v Armani!

V rádiu hovoří moderátorka: "A dnes tady jako hosta vítáme paní Justýnu..., profesorku a koronerku, která je také forenzní specialistkou a pomohla odhalit vraždu...."

Zuza má tmavo před očima, zastavuje na nejbližší benzíně, zvrací a nadechuje se zhluboka, do plic jí proudí listopadový vzduch. Hlavou jí víří myšlenky: Ona je koronerka? Proč mi to neřekla? Prý profesorka... Proč tedy ale proboha chtěli, abych jí prodala svůj pohřebni ústav? Kvůli penězům? Anebo? Mám přece v držení i zbraně!

V Trenčíně znovu zastavuje a zvrací na parkovišti u OMW... Už to má jenom kousek. 

Zuzana jede rovnou domů, hladí psa a formuluje si body, které je třeba podniknout. Začíná být značně hysterická, volá jí Justýna, potom Norbert, že to tak nemyslel, že jak ji šíleně miluje a zabije se jen kvůli ní. Justýna mu dává za pravdu. Zuzana volá jediné duši, které věří. Jitce.

Justýna si dává na facebook do úvodní fotky hořící svíčku za mrtvé, je přece čas dušičkový. Ráno se dá Zuzana dohromady, musí, pozůstalí čekají a ona je zde přece kvůli nim, aby jim vypravila důstojný pohřeb. Vždycky se snaží být na každého milá, je to součástí její etiky, její vlastní důstojnost však poslední dobou byla krutě pošlapána. Musí se nad to prostě povznést. 

Vypíná mobil, ve zprávách se jí jako první ukazuje odkaz, krve by se v ní nedořezal: Norbert na ní má jiné příjmení a hledá ho slovenská policie! Takže recidivista? Ale proč ho schovává česká koronerka? Cizího státního příslušníka? Utíká tedy před zákonem? Vždyť byl tak sečtělý, dokonce byl uveden jako spoluautor v knížce dějepisu prvního dílu pro střední školy... Ale bez titulů, jak je skromný, napadlo ji tenkrát! Justýna tam měla uvedeny tituly... On je kriminální živel. Jde jí o holý život. Měla by zavolat ihned policii.

Napadá jí, kdo by vlastně vystrojil pohřeb jí samotné, teď když neví dne ani hodiny nyní si připadá velice nedůstojně, bylo zásadně pošpiněno její lidství...Má k tomu nakročeno, volá jí Justýna a ptá se na zdroj, odkud ví, že je Norbert v pátrání. Ptá se na Jitku. Obě jsou tedy ve smrtelném nebezpečí, koronerka skrývající kriminálníka, který je v pátrání, jež chtějí získat její pohřební ústav, anebo zbraně, to nevěstí nic dobrého!

Ráno Zuza jede za kamarádem kameníkem a jedou spolu na policii.