O krasopisu

O kráse(pisu), tedy o úhlednosti a přesnosti psaní byly již napsány sálodlouhé romány, samozřejmě tiskopisem, jak také jinak! V dnešní době sdělovací a sdílné je zkrátka rychlejší datlování bez hranic a to do klávesnic... 

Také to působí taknějak profesionálněji, čistěji a nevrhá to na nás nějaké zbytečné emoce. Sama jsem si prošla několika obdobími, jež mé psací martyrium rozdělují do několika období:

První období bylo zároveň poznávací, šlo o velikost, sklon k pravé straně, prostě snažila jsem se vtěsnat svůj rozechvělý rukopis do přísně vykreslených školních šablonkovitých liter.

V druhém, naprosto zásadním čase mne to dokonce začalo, světe div se, bavit a začala si ještě dokreslovat různé kudrlinky, až se to písmo sem tam zašmodrchalo a bylo tak krásné, že se bohužel stávalo nečitelným. Později jsem samozřejmě tento zápis opustila, až zatratila, neboť bylo velmi zdlouhavé vykreslit kresbičku u každého z písmen, také jsem v úžasu civěla na okolní rukopisy, i na ty naše Královédvorské, ale příklad si vzala ze spolužactva i učitelstva.

Ovšem- čas neúprosně kvapí a málokdo už vymalovává text a jména tak úhledně a výtvarně jako ho pojednal Mikoláš Aleš, můj učitel houslí Josef Židek (schovala jsem si na památku svou žk), taktéž spolužačky z ústavu pedagogického, kde bývala opravdová umělecká přehlídka rozmanitých forem krasopisů a rukopisů!

Tam jsem dokonce začala své sešity psát i tuší, neboť mne to velmi fascinovalo. Tak třeba na kaligrafii by se člověk dokázal dívat i hodiny, což takového času člověk ani většinou nemá.

Něco krasopísného jsme si pak toužily napsat také po našich četných návštěvách hřbitovů, kdy jsme vybaveny tenkým papírem a tužku opatrně prováděly frotáže, které jsme pak přes průklepák převáděly do plošné podoby.

Takže jsme se jaly obkreslovat především švabach a pak si v klidu a v suchu skládaly nápisy a jména. Dokonce jsem si dle této předlohy vyšila tímto pohřebním písmem na tlumok černo-bílý nápis "Oheň", který fascinoval celou řadu známých... 

Časy mé písmo zjednodušily, asi převážil obsah nad formou, možná to je škoda, možná nikoliv, asi z jakého úhlu se na to člověk podívá. Brzy přijde září a s ním moře dětských sešitů a notýsků. Budu určitě zase luštit různé hieroglyfy, a to na půdě školní i domácí. Už se na to těším, raději dětem neprozradím, že v dospělosti bývá nejdůležitější většinou jen podpis. Jinak je všude v drtivé většině vyžadován tiskopis a písmo hůlkové.

Ale raději ať se ho naučí, teďˇ jsem si vzpomněla, že jsem byla nucena psát životopis rukou, neboť byl podroben grafologické zkoušce. Obstála jsem, věřím totiž, že hodiny strávené v kleče u hrobů nebyly zbytečné. Psaní zdar!