O fousek... /povídka/

O půlnoci jeli taxíkem temným Brnem až našli pěknou útulnou restauraci, jmenovala se MY DAY. Taxíkem by jet ani nemuseli, bydleli v Zábrdovicích, ale on si naříkal, že je unavený, nemohl popadnout dech, byl totiž těžký kuřák.

Odběhl si ven zakouřit a pak komusi volal. Komu, to nevěděla. Nenechal ji mluvit s žádnými cizími lidmi, natož muži, nevěděla zatím proč. Přestěhovala se do Brna nedávno z menšího města, vše bylo takové anonymní. Stýkali se jen s jeho sestřenicí, nevrlou a hrubou ženou, pracovala v ústavu, který byl postaven na místě bývalé synagogy. 

Odpoledne byli ve snackbaru Adria, poznal tam nějakého Slovince a ptal se ho na společného známého Albánce, který je i na Slovensku velmi proslulý, číšník ho dobře znal.

Nevěděla, jestli jí přimíchal něco do pití, připadala si poslední dobou unavená a ospalá. Chtěl, aby si ze svých prostředků nechala udělat umělá prsa. Obsluha baru měla letecké uniformy, vzpomněla si na jejich  nedávný let. Jeho zadržela policie a na třicet minut si ho odvedli. Vzrušeně pak komusi telefonoval, jí se ani neobtěžoval říct o co běží. 

Proč po ní chtěl ta prsa, když i tak už na ni nepřiměřeně žárlil? Byli právě v Irsku, v přímořském městečku blízko Dublinu. V tom bytě u jeho otce se líbila nějakému zhruba pětapadesátiletému polákovi, byl mrzák, měl jen tři prsty. Robert se opil, rozčílil a poslal ji spát. O něčem se spolu hlasitě dohadovali, ona polsky neumí a tak nevěděla, o co jde, co ti tři značně opilí muži, řeší. Měla z toho však celkově divné pocity, těšila se do Brna.

Robert měl v minulosti kancelář hledající modelky, fotil jim portfolia. Jmenovalo se to East West East a tato firma na východě Slovenska v Košicích slibovala velký a přínosný byznys pro mladé krásné dívky. 

Robert nechtěl, aby se Jitka nadále stýkala se svými rodiči, řekl jí, že ji jen využívají kvůli penězům. Šli v Brně na oběd do Adrie, sedli si na zahrádku, protože je tam pěkný výhled na proudící lidi. Nad restaurací pod Kapucínským klášterem hrála zrovna Vivaldiho Jaro jímavě na housle se snímačem dlouhovlasá dívka, byl to krásný poslech. Dali si tam spaghetti Carbonara  a pšeničné pivo, které má Robert nejraději. Pozdravil srdečně svého oblíbeného číšníka a zběsile komusi psal, snad té své nesympatické sestřenici.

Pojedem do Irska k otci, mohli bychom si tam slušně přivydělat, řekl jí před časem Robert, budeš tam malovat ty svoje obrázky, budeme pracovat v hotelu a Elza za námi přijede s dětmi na dovolenou.

Elza potřebovala odvézt peřiny na chalupu na Vysočinu blízko Svojanova. Velice ráda katalogizovala věci a sepisovala různé statistiky, milovala vědomostní soutěže, Elza měla neuvěřitelnou paměť. 

Cestou zpátky do bytu šli pěšky a Robert zvracel, protože se mu zvedl žaludek z všudypřítomné nečistoty na zábrdovických chodnících. Nebo příliš pil, to spíše... Sestřenice Elza ho měla velmi ráda, koupila mu tričko se srdéčkem s folklorními motivy z nedaleké prodejny u jejich bytu a do esemesky mu jednou napsala, že je ďábel.

Jitce sebral Robert její kreditku a když chtěla něco koupit, musela si mu o ni říci, pokud by si ji nechala u sebe, ošklivě po ní křičel a zmlátil ji.

"Aků chceš tu kobietu? A máš kolko? Pujč si." videohovor trval ve skutečnosti chvíli, ale pod Jitkou se podlomila kolena, její přítel právě nabízel za eura tomu polákovi z Irska ženu Jitčiných parametrů! 

Zhroutila se, byla netečná, svět se začal podobat podivnému filmu. Jako v mrákotách si začala dávat věci do tašky. Zmlátil ji. Řekl, že od něho odejde pouze a jedině nohami napřed. 

Odešla jedno ráno malou lstí, Robert jí telefonicky několikrát vyhrožoval smrtí, ale později si raději v místě začal hledat svou novou oběť, rovněž přes sociální sítě.