Neviditelné zranění

Dešťové kapky padaly do mnoha oblouků, jak je podfoukl vítr. "Bude to pekelně dobrej koncert" zvesela jí při obědě řekla Bětka. Viola se jen trochu zasmála, ale těšila se, to zase jo... 

Myšlenky tokaly jako zelení našeptávači, jako nehlasná divadelní nápověda, na jejich zkrocení by bylo třeba ulehnout s obkladem na čele...

Den byl přesně naprogramován, situace fungovaly ve svém obvyklém sledu, jindy by ji to štvalo, ale dnes? Dnes ne, jde přece do klubu! Domovina počká, navíc tam už bydlí sama, naštěstí.

Pár známých tváří, hrnou se rovnou do sálu, předkapela se připravuje k výstupu. "Dáme si víno?" "Jasně, jdeme přece protančit škrpál." Chechtá se zrzka. "Máš už razítko? Minule jsem si ho smázla, nechtěně!" Objasňuje Betka a sedá si ke zdi. Hlavně, že tam není vedro, aby si nemusela svléct ten zatracený svetr.

První bezohledné tóny linoucí se z pódia s Viou trhly. "Nějak už je přežijem?!" "Tak na zdraví!" Přípitek je má přiblížit další kapele. Frontman řve do mikráku a za ním industriál jak z manufaktury, no vážně, snad prozatím.

Pak tam přijde daktyloskopickej machr Danny, hrát na blejskavej saxofon a celá ta jejich retro jazz kapelka! Chlap s nápisem "pořadatel" právě zhasl, aby i efekty světelné byly znát...

Ještě, že včera našla ty pěkný boty, musela prohrabat celý mámin botník, byla to fuška, uf! Také Bet měla puntíky, červené nehtíky, byl to vůbec povedenej večer. Tak už jen patnáct minut...

Darja si ho pečlivě střežila, navíc ostřížím zrakem, připravena kdykoliv ke smrtícímu klovu! Chodily tam na ně davy, byly prostě jedny z fanynek tančících... 

"Bety, mě je nějak blbě od břicha, to víno už nechci.."Mumlá zrudle kamarádka. "Tak si sundej ten svetr, je tady vedro, snad to bude dobrý, uvidíš!" Jenže oblečení s rukávy ji uklidňuje, jak to jenom vysvětlit kamarádce, třeba vyprskne smíchy? "No vidíš, to bude lepší!" Tričko modré barvy je na světě...

"Už by mohli přestat, s tím řezáním tady!" Kapela pokračuje v ohlušující produkci.Viola se drží za břicho a následuje pád ze židle, přesně za songem, který tak dobře zná...

"Nic, ale vůbec nic vám není!" Ujišťuje ji druhý den praktický lékař i gynekolog po ultrazvuku. "Asi mi nesedlo to víno."Myslí si tak děvče pro sebe a pije kávu...

"Holky, znáte tuhle kapelu?" Kolega Martin mává cédéčkem a o polední pauze se kanceláří line hřmotné ratata! Viol bledne a před pádem jí bleskne hlavou: "Ale to jsem přece musela poslouchat povinně poslední dva roky a z toho je mi blbě?!"