Několika skoky...

Pobyt na půdě ji mírně rozechvěl, byla tam dost velká zima, taková navlhlá. Našla tam i prastarý časopis, do kterého se neočekávaně,neplánovaně začetla. Přátelé byli pořád stejní, i jaksi jiní, nedalo se to nějak blíže definovat.

Vilma se začetla hned do první stránky. Lekce 1, dialog se tam psalo: Jmenuji se...

                - Ahoj! Jmenuji se Bond.

                -James Bond? Ahoj! Jmenuji se Jane.

                -Tohle je má sestra Emma. 

                - Ahoj Jamesi- to je má přítelkyně Karen.

                 -Ahoj, Emmo, Ahoj, Karen!     

                 -Ahoj Jamesi! Tohle je můj bratr Roger. Ahoj Rogere!

                 -Ahoj, jak se jmenuješ? 

                - Rick. Jmenuje se Rick.

                 -Je to tvůj přítel, 007?

                 - 007? Co je to? 

                 -To je jeho tajné číslo., 

                  -Co tím myslíš- "tajné číslo?"

                 -Je to agent.?  Pro jakou firmu pracuješ  ?

                  -Ne pro firmu!!!

                  -On pracuje pro královnu.     

Přeloženo do angličtiny v oddílu Lets tolk. Kočky na zápraži vypadaly jako vycpané, zřejmě si obnovily kožich na zimu, která zatím spíše hřála.

U taxikářů z neznámých příčin tekla hadice proudem po příjezdové cestě směrem z kopce prudce dolů. Snad vypouštěli pračku, umývali auto, anebo nejspíš vytvářeli inovativní skluzavku, ale to by muselo více mrznout. Protože mohla být v životě více než třikrát už mrtvá, ztratila konečně pocit, že by se měla snažit někomu zavděčit a cosi skrývat už vůbec.

Blaničtí rytíři vlivem populární služby brnb jeli omrknout jiné destinace s tunely. Už se zase nevědělo nic o Bruncvíkovi, jen o antických hrdinech byla velká povědomost. Vilma si pamatovala lavičku pod lipou, kde ji slyšela poprvé. Jedna nepříliš populární vychovatelka jim ji vykládala a protože to bylo jiné než dosavadní báchorky o křižníkovi Potěmkinovi, Auroře a jiných zrezlých vracích, zůstala zřetelně v její paměti.

V Cudetech byly tehdy oblíbeny šansony, ty nikomu nevadily, jak byly takové ponuré, byly vlastně in, do koloritu temných omlácených budov se velmi a příhodně hodily, a jak byly navíc počeštěny, každý myslel, že jsou původní, vymyšleny speciálně k této realitě. Jejich protagonisté byli oslavováni, jak jsou procítěni. Šansonem člověk nic nezkazí, kdepak, jest celkově nezdravě melancholický, nenabádá nikoho, neburcuje, bere naopak nadbytečnou energii, umrtvuje a  pohřbívá definitivně veškerou naději. 

V kombinaci s černým oblečením působivé, avšak Vilma když kdysi styl zazpívala, byla podezřelá  z toho, že  je sprostá, ačkoliv z její strany to byl pouhý autentický pokus napodobit již napodobované.

Děti hrály či nehrály Modrou velrybu, vznikla zvláštní nedefinovatelná panika, nikdo vlastně o pravidlech hry nic nevěděl, zprávy před volbami rodiče strašily touto podivnou záležitostí, matky sledovaly s obavou až hrůzou, zkrátka směsicí emocí, počmáraná zápěstí, tablety, monitorovaly pohyb dětí a byl vydán zákaz chodit na vlaková nádraží. Děti plnily příkazy údajně jakýchsi psychopatů.  

Na boží hod II. hrál starý Kokodák s Kokodákem III. nejmladším tenis, tento bílý sport provozovali přímo na mazlavém blátě. V Zoo makakové skákali, přesně jak krysař pískal.

Starší kluci ovšem na vlakáč chodili skákat, jelikož parkůrově šlapat na vagóny jim přišlo zábavnější, snad nyní i výhodnější, než na domy. V USA drony pašovaly drogy. V ČR zatím drony jen fotily. Zatímco rusové se cítili být pořád něčím provokování. Asi měli problém s nastřelenou rukou a dopingem.   

V paralelní realitě to žilo, chlívečky přibývaly, děly se tam věci. Vilma nyní jezdila často autem přes vesnici, kde to velmi páchlo. Nechtěla být sprostá před kluky a tak alespoň procedila skrz zuby: " Chcípnul tu pes!" A věděla, že pravdu dí, pracovala tam před dávnem a nic se tam nezměnilo, jen rudý konvertista okupoval nově kostel, kam byl vstup povolen pouze s jeho výslovným svolením. Neproklouzl by ani varhaník, jak se dramaticky ukázalo. Echtčeši v Cudetech zkrátka nevymřeli.