Na jablečnou notu...

Tak jsem snědla další jablko /rachtací/ i s ohryzkem, takový rodinný zvyk, to víte,  snažíme se o téměř stoprocentní recyklaci. Jsou ze zahrádky, tudíž stoprocentně bio, takže si to mohu dovolit. Kdo by se také vláčil ke koši, že?

Hlavně pokud má rozečtený příspěvek, třeba.

Rachtací jablka jsou odjakživa malináče na naší zahradě, kterými pokud se zatřepá, vydávají zvuk téměř jako rumba koule. Umějí to jen ony.

V neposlední řadě jablka miluji, tak jako pomalu každá žena natož ta první. Jablíčka jsou inspirující, štavnatá a věčná. Také jsou červená, barevná, kulatá, nepadají daleko od stromu, není jich nikdy dost.

Jsou dobré jsou sladké jako med, dají se upéci, namočit do čokolády a vůbec. Jablečné pyré nám leckde podstrčí pod nos jako úplně první jídlo...

Nejradši konzumuji při četbě čehokoliv, pokud čtivo vypadá napínavě, schroustám plod celý a nakonec se přistihnu, jak rozkousávám s rozkoší ještě i jadérka úplně jako mandle a zhrozívám se: "Tak už zase!"

Nedávno jsem se při jedné příležitosti dozvěděla, že ženy okolo šedesáti nejvíc v dobách minulých štvalo, že nemohou číst knihy, neboť musely po večerech šít. Mapou jim tehdy byl časopis Burda...  A to je pravda, na to si vzpomínám, zabavila se tím nejedna celá rodina: Žena nejprve kreslila a stříhala, muž neustále promazával a seřizoval šicí stroj, klel, děti  pod stolem hryzaly jabka a  hrály v kleče s odstřižky, popřípadě navlékaly matce nit do jehly, pokud měly lepčí oči. Žena posléze zuřivě šila, muž šil často do ženy, pokud chtěl dokoukat Majora Zemana v plném znění.  

Takže, dnes to máme o dost jinačí. Na cestě od pračky k myčce stihneme zastávkou u počítače  ještě vynadat potomkům a sesbírat odhozené jádřince. 

Jablka ale u nás chroustá každý, ba i morče s králíkem, ti dva si ze mne vzali příklad, ba jo. Jinak dle ohryzků odložených všude možně poznám, jak moc je okousaný a jdu honem usvědčit viníka. Každý totiž ohlodává jiným stylem!

Nejstarší toho mnoho nenahlodá, prostřední okrouhá malináče jako dle šablony kolem dokola a nejmladší své stopy likviduje nejdokonaleji, zbude po něm zkrátka skromná stopka...

Z toho vidíte, že každá ženská má právo zblajznout u čtení aspoň PĚT jablek včetně ohryzku, pakliže má pocit, že ji kdosi upřeně pozoruje, nechť si ovoce rozkrojí a uzná, že je hvězda...