" Můj volant je jako můj hrad a basta fidli!"

Řidič autobusu Kutálka ztěžka dosedl na sedadlo svého úřadu. "Dámy nasedat, nasedat, nemůžu to tak túrovat, došla by nám nafta!" Holky naskočily, jelo se dále, nejprve na benzinku, kde jen nerady ztrácely tak drahocenné minuty.

"To se vám řekne, přijeďte načas, dyk já musel ještě sepisovat! " "Holky " pokrčí rameny: "No tak se vypakujeme rychleji, bude to muset odsýpat, hlavně nejhorší pak je ten úprk, aby někdo nepodklouzl."" Hrají Kabáti, leč ne z rádia, to vyzvání jeho mobilní telefon.
"Dóbrý den pane Rambousku, to víte, že máte, příště jen podškrábnete a jak se má Drahunka !?" "Nó, pozdravujte ji, pozdravujte..." Autobus vjíždí za město, přejíždí přes kolejnice, aby vplul do lesa. Kabáti. ´"Halóó, no to jsem rád, že jste mě zastih, no to víte, úřad nepočká, že jo, to vy víte přece nejlíp, že se nepletu?" "Chá, jak jste na to přišel, víte vy vůbec, jaký je rozpočet?!" "Neradi, pane Polívka, neradi, víte?" "Mějte se a rozmyslete si tu nabídku." Dlouhý dopravní prostředek se omotává zatáčkami, plavně a vybroušeně.

Nejraději jezdil silnicí s topoly, byla rovná a přímočará, žádné zdržení a fofroval si!
Kutálka Míra byl lidumil, alespon si to o sobě myslel, když například do vsi přilezli ti protivní jižní slimáci, poradil ženským, aby solily břehy potoka, což hned a bez meškání splnily.
Navíc jeho vizáž supermana trávícího podstatnou část odpolední v místní posilovně byla vidět. Nebýt ježatých vlasů a ušmudlaných brýlí, když se napřímil, salutovaly by mu snad i smrky cestou do města kamenné krásy. Ovšem, to měli pasažéři již za sebou pomalu celé cédéčko Kabátů.
O týden později hlásí holky, už když lezou po schůdkách: "Pane řidič, něco vám tam vzádi teče!" "No ovšem, to je asi volej!" svým uklidńujícím hlasem prohlásí a nikdo si z toho moc nedělá. Zato v lese, tam po jedněch Kabátech kluci volají: "Pane autobusáku, pane autobusáku, nám vypadlo okýnko! " Jedna z holek se na ně oboří, Míra ale nevzrušeně procedí skrz zuby:" Přineste to vokno sem, vono to vypadává často."
"Já ti hochu vždycky řikal žádný prachy, jsi kovboj v Coloredu, můžeš krávy pást...:" Haloo!" "Nee, mluvte. Ale vite, my ted' nemůžeme". "To je ale váš problém,(zatáčka) my to už podali a vydali."
Děti na zastávce, ale i "holky" jsou neklidné, Míra stále nikde. Náhle Adámek volá: "Už jede, huráá!" A skutečně. Na kopeček vjíždí fialový blesk, tedy Kutálka a první vstupující, tedy Jůlinka, se nevinně  zeptá: "Co to za sebou táhnete ?" Mira vzhlédne, času moc nezbývá, namotá kabel s objímkou, která drkotala nejméně šest sedm kilometrů za nim a "Už jedeme!". "To je tak nehorázné, ty daně, a to všechno." "To čert na koze jel, bejky pěstí zabijel"
"Tak se nezlob Ali, co bude k obědu, už se těšim, sekaná, nebo snad řízek !?"
"O vikendu pojedeme na hrad Kost, pojedˇs náma, místa bude dost, důchodců je tentokrát nějak podezřele málo!!
A že má dnes dobrou náladu, kupuje celému autobusu zmrzlinu.
Uvnitř to voní řízkově a na světě je krásně až rajsky. Svačit začínají už za další vesnicí, venku to pofukuje a drobet se tam i mračí." "Herdekcucky, ještěže budeme v hradu skovaný", podotýká pan Tesařik a upíjí vlastní medovinu. Motor zakýchal, nebo se to panu Zametalovi jen zazdálo? "Asi došla nafta!" vykrucuje se Kutálka.!" Míro, co s tim máš, kruci?" Chlapi ožívají. Autobus zastavil u krajnice a mužové okolo motoru se shlukli jako hmyz okolo lízátka. Míra sundá košili, duje severní vítr.

"Seš nějakej votužilej, ne? A Kutálka se poprvé od začátku povídky zamračí: "Přece si nezašpiním tu novou starostenskou košili!" "Halo, tady Zděnda, starosta nám u Jičína zapad, přijeďte pro nás auty!"