Motáky, letáky, taháky...

Aby bylo jasno: Nejsem odborník ani na jedno, jen mne občas baví srovnávat nesrovnatelné a vytvářet oslí můstky...Uvedené výrazy pak mají společné to, že jsou papírové a nezlomné, ošidné a rýmovací.

S motáky a nyní nemyslím poplety ani ptactvo se člověk dostává do kontaktu zpravidla nejspíše v zadních lavicích školy, v nich se může dočíst například toto: "Péťo, co čteš?" Marie: "Kde je zakopán pes"- P. Kohout, Petra

P.S.:" A ty něco čteš?" " Bohužel, dnes jsem si čtivo nevzala, jak se furt máš? Těšíš se na občanku? Jo a kde je ten čokl zakopanej, to ses již dočetla?" Marie

"Mám se docela dobře i když mohlo by to být i lepší. Kde je čokl zakopanej ještě nevim, dočetla jsem teprvá na stranu 50 . Na občanku se vůbec netěšim, za prvé to neumím a ten její obličej mne odrazuje úplně."P.

"Ano, já myslím, že psík bude ruský špicl, jenž se sám zakopal a občanka moc pro nás občany, že nebude... Občanská fesorka by měla prý být věřící, možná však spíše než to bude silně dezorientována v dnešní módě." M.

"A to s tebou plně souhlasím, Jana říkala, že dnes má zase "dobrej" vohoz, takže zvědavostí hynu! A až tu knihu dočtu, prozradím ti, zda byly tvé úvahy správné anebo ne..." P.

"Tó zasejc bude bomba, rožne světlo, zamče šatnu a to vše v plísňových jeansech ála móda hrůzy z 8O. let, anebo růžovoučký svetr, ten s mašlí na prsou!" M.

"Ne, prý má jakési mrkváče, svetr bohužel zanechala doma, snad příště, no zvoníí..." P.

Anebo: "Vzhledem k dosavadní antipatii a syndromu mentace jsem dospěl k názoru, že matematika jako taková je pouhou ponurou stimulačně- nezáživnou činností." K.

"Také souhlasím s názorem, ačkoliv adaptibilita našich nebohých spolužáků bývá různá, tu interiorita, tu šroti, Snad zasáhne včasná prevence v podobě hodnocení a pozvedne se psychologická a inteligenční příprava na vyučování!" H

"Také, mno, plně souhlasím s náhledem kolegy Kryšota, naše třída je zvláštní exemplář a po odchodu z tohoto variabilního ústavu staneme se kulturně- historickou památkou, místy hysterickou..."K

"Naše souhrnné teoretické znalosti získané na zdejších přednáškách hodláme uplatnit v dětské léčebně, již se těšíme na spolupráci s tamním DOc. Fr. Koudelkou Csc...!" H

Toliko k motákům. Letáky všeho druhu a barev, tak ty, když se spojí v naší celkem prostorné schránce, mají děti vystaráno na sběrný týden za chvilenku. Pokud by tyto měly vypadávat z letadel, mohli bychom si směle vytapetovat chodníky a silnice a ušetřili bychom tak za správku silnic, také děti by se naučily cestou do školy mnohem rychleji číst...

Taháky jsou jiná sorta, nemají na sebe vlastně vůbec upozorňovat, ba přímo naopak, setrvat v tajnosti... 

Mají - a co hůř - tahat za nos a být neviditelné a porůznu zastrčené slouží tu ve svetru, tu v kapse, lavici, nástěnce, dokonce skryty mezi tetováním, čili číhat mohou na nejrůznějších místech!

Nyní, pokud zavrhnu opovážlivce drze opisující přímo ze sešitu, se přímo nabízí otázka: "Jak na to?"

Tak jistě, můžeme šmudlat taháka na koleni, ale pokud si vzpomeneme na heslo: "V jednotě je síla! " Tak fakt je!

K výrobě těchto, což jsme nechápali, nechvalně proslulých učebních pomůcek jsme kdysi zorganizovali malou manufakturu! Učiva bylo požehnaně, nás taktéž a proto jsme se rozdělili do dvojic, těm bylo uděleno pár kapitolek textu vesměs nezáživného charakteru a úkol skupinek zněl jasně: Přepsat informace co nejzhuštěněji na menší cárek papíru!

Tak dařilo se, třída si materiál všechen rozebrala a pustila se do toho, půl je hotovo...! Byl to hokus pokus, ale různorodé dvojice pojednaly své minimalistické dílko vesměs pečlivě.

U některých se pak projevila fantazie a hravost! Většinou dívčata poctivě a srozumitelně vypsala všechna důležitá a klíčová slova, příliš nechytračila. Ale páni kluci! Zde se projevil tzv. "zkratkismus", ve snaze zachytit co nejvíce slov v malém časovém úseku kluci zkracovali téměř všechna slova, což bylo kontraproduktivní a nečitelné.  

Také někteří vypracovali jen půlku, anebo zmenšili zápisky ze sešitů na kopírovacím zařízení o více než 50% a mysleli si, bláhoví, že my nic nepoznáme!?

Po uplynulé lhůtě jsme pak šli obřadně společně ke kopírce, text (ten použitelný, asi 50%) jsme za mírného klení okopírovali, druhá strana se těžko trefovala a jím se o přestávkách kochali! Ovšem- určité taháky nešlo vůbec přečíst, nikdo nevěděl, zda učivo je všechno na inkriminovaných lístcích!

Češtinářka nás ale, běda, sledovala a uspořádala nám pak na chodbě slavnou" výstavu taháků !" Také nám vpálila, že samotnou výrobou se člověk vlastně již učí, neboť vše přepisuje a ledaco si zapamatuje! 

Velkou paměť, asi jako mají slonové a méně letáků do schránek všem přeji prvého září!