Money, money, money...

A o čemže napíšu dnešní human touch? Možná bych spíš měla psát jakési humour touchy, abych jaksi pobavila čtenáře blogů. 

Po včerejší oslavě synových sedmých narozenin máme doma čerstvého numismatika. Už bezmála půl roku schraňuje v krabici nejroztodivnější mince, bankovky, napodobeniny vystřižené z časopisu, reklamní cennosti, až bylo rozhodnuto, že nutně potřebuje ke svému hobby speciální album.

Zajímá se o vodoznak, nejrůznější měny, vyobrazené velikány zná jménem i příjmením a svůj poklad velmi často třídí, hodnotí a přepočítává. Kde se v něm tato záliba vzala, netuším, bratři si vystačili s legem.

Čte nápisy dokulata, studuje profily panovníků, takže již dnes vím, že k svátku mu bude pořízena lupa, aby lépe viděl i na drobné detaily mincí. Vím, že je to trochu podivné, ale jsem ochotna ho podporovat, má svou hlavu, ale lecos se tím už i naučil.  

Trápí mne otázkami, kdo peníze vymyslel, kolik jich je, z čeho a jak jsou vyrobeny. Nutí mne chodit do Starožitnictví, neboť tam onehdá dostal minci se sfingou pro štěstí. Ihned zjišťoval, co je ona sfinga zač a minci se jal čistit realem, nebo jak se dnes jmenuje ten čistící pískový prostředek.

Častým finančnictvím baví sebe i okolí, ukazuje sbírku pomalu na potkání. Dnes jsme pro zajímavost hodinu strkali penízky do folií a umísťovali do aršíků.

Na odpovědi u jeho zvídavých otázek čekají i bratři, žasnou s ním, kolik různých měn a mincí bylo, je, snad i bude v koloběhu. Zatím nemáme spočítáno, kolik druhů posbíral, to nás čeká následující dny. 

Základem sbírky byl nález měn ve skleněné sklenici, kterými se platilo dříve- například italské liry, polské zloté, šilinky, atd. Jsem zvědavá, k jakým otázkám, státům a zajímavostem se dobereme přístě. Sběratelství je totiž náročný kůň! Snad nebude pokračovat tímto zběsilým tempem a nezanevře na lego, které si rozbalil rovněž...