Mezitím ve školství

Nenechme se vykolejit jen jedním resortem o který právě běží, ve skutečnosti boje se táhnou napříč všemi důležitými a strategickými místy. Takže nejen novinařina čelí zpátečce, která nyní vrcholí zápasem o Peroutku.   

Ten vskutku další důležitý zápas či puč právě probíhá i ve školství. Sice je dokázáno, že informace ze školy dítě získává jen 30 procent všech svých znalostí...  Ale stejně a právě proto je na nás, abychom jim předali náš náhled na svět, naše pocity, informace a zkušenosti. Když to totiž neuděláme, udělá to za nás někdo jiný a dle své ANO optiky. Doba postfaktická se nikterak významně našeho školství nedotkla. Píšu z pozice nezávislého pozorovatele. 

Mluvme s dětmi o nynějších událostech, O Grétě, o Peroutkovi, co se děje ve světě, o sexuální výchově jakbysmet, nikdo, ale opravdu nikdo to za nás v nynějších ústavech vzdělávacích neudělá. Zkostnatělé frontální školství zaseklé v roce raz dva hodnotí také kromě dětí ve velké míře rodiče.

U soudu jsem se dozvěděla, že mí synové nechodili nedejbože do školní jídelny. Je to trestné? Nejíst zpola instantní stravu anebo mít jiné, odlišné stravovací návyky? Vařila jim babička, bydlící blízko školy. Nyní se tedy alespoň ve třídách čárkuje, zda děti nosí svačinu, zda asistenti zapisují i její kvalitativní či kvantitativní složení, či obsah glukozy se mi už synové nesvěřili. Orgán OSPOD v rozšířených kancelářích města mi však řekl, mezi vyzvánějícími telefony ohledně jakýchsi výslechů, že jejich iniciativa s tím čárkováním to není, a že na syna ony dobračky zakleknou, za ty domácí úkoly, anebo ho pošlou na převýchovu a mě tedy za jejich případné nenošení synem prý snad dokonce hrozí vězení. Uznávám, byla jsem několik měsíců nezvěstná a situace se mezitím dramaticky změnila. 

Projděte si třeba učebnice i dějepisu, stejně ve velké míře se do nich ve škole žáci ani nepodívají, systém přídělu nezbytných informací a nenechte se mýlit, všechny jsou nezbytné, školu nutí používat nevzhledné a unavující tiskopisy, které mají za úkol děti od učení a jejich zvídavosti spíše odradit. Mám spíše pocit, že učebnice jsou v současnosti přehledem  Potěmkinových vesnic českého školství.

Chápu, že občas může být na vině i Čína, která smetla naše různé vědecké pracovní pozice a nahnala tak spoustu frustrovaných expertů textilních i jiných odborníkůu nás v pohraničí právě před katedry, ale jak řekl Dalajláma, "Přál bych si, aby se dětem z českých škol vrátil úsměv !" 

 Zkrátka opět mi tato situace evokuje slova slavné písně: "Chci klidně chodit spát a klidně vstávat, své děti po svém vychovávat..."

Základní je od slova základ, nyní když syn píše vycházecí práci žáka ZŠ na šest stran A4, maturuju s ním. V jiných rodinách mají to štěstí, že to chvíli dítěti píše starší šikovný sourozenec, po chvilkách otec, střídající se s matkou. Všichni ale zarytě mlčí a drží spokojeně krok. Už je zřejmě to líp, jak bylo slíbeno odborníkem přes všechno... Čest makání!