Mávat šavlí jako růží!

Šavle má vzor růže. Jakožto žena samozřejmě raději růže.Také píseň, ale když přijde host, zbyde kost. Když přijde řeč na vzory, neznám protentokrát  bratra. Promiň brácha, jednou si (ne pro mě) vystřílel na Pecce celou střelnici (myšleno skolil téměř všechny růže z papíru), aby nedošlo k mýlce a paní od maringotky měla kvůli tobě krepové "papírování" na několik večerů jisté. 

Takže kdyby přišel nepřítel, jsem klidná, paní chudák netušila, že jsi voják z povolání a koukala vyjeveně, kluci jsou tedy vycvičený a mají trefu! Ani medvídka jsi tam nezapomněl vystřelit.

Jako dívky jsme milovaly modré růže a modrou všeobecně, modrá je dobrá, byly zřejmě obarvené,  asi v inkoustu, původně byly sice bílé (symbol nevinnosti), ale modrá není tomuto významu příliš vzdálená. 

Na hřbitově v Litomyšli, a to si holky ze Sejčky přiznejme, hodně tomu již let, jsme zcizily růže z cizích hrobů, přelezly neznámou zídku a pak usedly jak jinak, než soše Jiráska na klíně (to se dělávalo, děje se to stále?) a nato se rok třásly strachy, abychom nezemřely, jelikož jsme se kdesi dozvěděly, že do roka nás strašlivý smrtelný trest a ortel nemine.

Před pár lety, tedy v digitálním pravěku, se modrá růže od Starkla prodávala společně s fotoaparátem nedigitálním japonským neurčité značky, s takovým tím, co jsem ho včera koupila u nás u Šindelářské věže malým synům za desetikorunu v sekáči pro obveselení. Modrá byla, roste našim pod oknem, ale spíš  se zbarvila do fialova, tu modrou časem trochu vytrousila, kdo má tu modrou taky pořád produkovat...

Okolo Hradce, v malé zahrádce, rostou tam tři růže. Jedna je červená, druhá je bílá, třetí kvete modře. To jim tam tedy vyrostla vlajka anebo trikolora?

Jinak růže jsou někdy i potvory, mohl se o tom přesvědčit například chudák princ v Šípkové Růžence, jak nesnadné je do růží sekat šavlí nebo mečem. Zde neplatilo ono okřídlené, nejdříve vás někdo umlátí, pak dostanete na pomník květy. On se s květinou přímo pobil.

Přitom obě (růže i šavle) jsou velmi ostré. Mají občas stejnou barvu, mává se jimi. Mávat ovšem můžeme i bez šavlí a růží, Třeba taktovkou. Loni zjara náš dirigent mával rukama na pochod Lohengrin  a kolem hlavy mu létala první jarní moucha, vypadalo to, že se jí chce zbavit, proto tak zběsile mává pažemi. Mohly jsme se potrhat smíchy.

Z Masopustu znám jakýs takýs šavlový tanec, přitom mají pánové na kloboucích papírové růže. Jak se ohánějí šavlemi, růže z nich vypadávají, možná rovnou na ty padlé.Turecké šavle, šavle pirátské a samurajské. Jiný kraj, jiný vzor. Někdy je zkrátka jedno čím se člověk ohání.

Nejlépe mávat ze začínající cesty, z okna, raději růží... :)