Lázně ducha Litomyšl

Uplynulý týden se nesl ve znamení oslavy Ducha, ducha, který prý vyvěrá z kočičí dlažby klenotu Unesca, v rodišti Smetany, ve městě Jiráska, Němcové a hlavně Váchala. Občerstvovat se, načerpat energii sem přijelo mnoho občanů...

Aprílové litomyšlské oslavy vzdělanosti se těší veliké oblibě už mnoho let, festival a jeho návštěvnost  už účastí převyšuje Smetanovu Litomyšl, což je velkolepá oslava klasické hudby.

  Lázenští hosté nevěděli, kde nasávat ducha nejlépe, nebotˇ bohatá kulturní minulost města uvítala i takové osobnosti, jako Komenského, který přecházel přes nedaleký Růžový palouček.

 Slavní duchové zkrátka táhnou, Josef Váchal by o tom mohl mnohé vyjevit i dnes. Některé jeho okřídlené výroky se směle hodí i do dnešní ušmudlané doby.

 Jeho slavné výroky též osvětlují chmůry občanům na sgrafitech ve Váchalově ulici přiléhající ku náměstí, lemující budovu knihkupectví Paseka, kde též slavná pěvkyně jednou kojila svoji ratolest. 

 Litomyšl barevná, veselá, oslavující a praskající ve švech. Samozřejmě pro odrostlejší publikum zde bylo podium se skvělou rockovou muzikou, zavítala například Mňága a Žd´orp, Cirkus Problem, rockový klub Kotelna duněl dalšími skvělými rockbandy. 

Až do nedělního rána se zpívalo, nejenom tedy na náměstí, v rockovém klubu, ale i v slavném hostinci U Černého Orla, který loni hostil třeba pana Táberyho s jeho novým literárním skvostem. Před hostincem zpívali studentíci s lačnou veřejností až do rána bílého, jejich nesmrtelné i kultovní songy byly úplná písňová historie. 

Jazz také letí, litomyšlští mají svoji swingovou tančírnu, kde nejedny boty protancovali.

Strážci pořádku zasahovat nemuseli ... Uhlíře i Svěráka zpívala veřejnost podezřele dlouho do noci , například Barboru z tábora "se Štefanem co říká si Stýv..."

No a na závěr Váchalův povzdych ... Snad se páni a dámy slavní duchové zde nacházející volně přelijou i jinam, kéž by měli větší pomyslné pokrytí napříč našimi městy !