Láry fáry taláry...

Při občasném sledování modních časopisů jsem se mírně řečeno tuhle otřepala a lekla, nebot' nám podle všeho nastává umírněné období cudnosti až zakuklenosti. Prostě je to zvláštní, totˇvše. Připomnělo mi to ovšem naše taláry.

Před cirka dvaceti lety, ovlivněni tehdejším úspěšným seriálem Beverly Hills 2010 jsme na střední škole udělali recesní akci. Toužili jsme se svým hrdinům alespoň trochu přiblížit, také být usměvaví a úspěšní, takže jsme si svépomocí ušili celá třída dlouuhatananánské taláry, barvy nekonečně modrého vesmíru...

Abychom byli co nejvíce autentičtí, pořídili jsme i modré barety, /s průměrem vzhledem k našim pošetilým hlavinkám/, aby nám na našich rozhlednách držely. K nim jsme přihotovili zlaté, podomácku udělané střapce.

V den D jsme všici oděni do talárů zcela dle vzoru američanů vytvořili dvojstup a za příhodné až mimozemské hudby zn. Vangelis- Dobytí ráje se během maturitního plesu ve vší vážnosti dostavili na parket a utvořili útvar Vé . Jakožto poslední vychovatelé na škole, zvaní V4, jsme se chtěli nesmazatelně vrýt do myslí našich konsternovaných až zkoprnělých profesorů, kteří zde byli přítomni a napůl smíšeni se slzícími rodiči.

Navíc jsme ještě dozpívali hlasité dvojhlasně Gaudeamus igitur. Pak jsme se nakonec ještě opásali kontroverzní šerpou, kde jsme rusky sdělovali: "Nu, pagadi!", abychom nasadili všemu pomyslnou korunu. Jajky: Naše umělecká akce rozměrů happeningu měla zajímavý dozvuk: Tyto modré, veskrze nemódní pytle zaujaly ředitelství natolik, že od nás tuto parádičku zakoupilo zcela vážně pro školu. Původně jsme o tomto nechtěli slyšet, talár bychom si vystavili z nostalgie doma na čestném místě ve skříni a ukazovali ho jen nejváženějším návštěvám, podobně jako se ukazuje talár Dvořákův v jeho muzeu v Praze, který dostal darem v Cambridgi...  

Ale naši pragmatičtí spolužáci- chlapci zrovna potřebovali přiměřený obnos na víkendovou akci, takže jsme nakonec pod velkým tlakem prodali.

Od té doby jsme zaznamenali zajímavé názory na nucené oblékání našich talárů: Tak prvně, my jsme vše šili na míru sobě, takže ostatním byly pytle dlouhé, krátké, rozpárnuté, škrtící i volné. Klopýtalo v nich několik generací lidí a své názory netajili, takže se k nám vždy něco zvláštního doneslo... To se ví, kdybychom to tušili, jakou že zakázku šijeme, dali bychom si více záležet. Takhle- barety sjížděly z hlav a střapce zůstávali oslavencům odmaturovaným a diplomovaným v ruce. Také na častou otázku, který blbec vše vymyslel jsme zachovávali až dodnes mnozí diskrétní ticho...

Šerpu ovšem nikdo nechtěl! A to jsme se sháněním tiskařských šablon oběhali čtyři okresní města! Toto však je jen jeden klasický případ, jakým způsobem se občas z recese stává věc veskrze vážná, tak na to prosím nezapomínejte!