Lahev bez láhve jako píseň bez písně...

Uvědomila si, že ji už nikdo dlouho neoslovil jejím jménem. Každý jí zkrátka přisoudil nějakou roli, v níž pro jméno nebylo místa. Lahve byly připraveny, píseň zatím se chvěla.

Pyramidy, které se po sto dvanácti letech zachumelily připomínaly spíše homole z cukru, našinec se tam tedy příliš zdá se, neohřeje. Ale zajímavé a napínavé to mohlo být i doma.

Dav u českého vévody pozapomněl vypískat i pana moravského japonce, a to pro jiné výkřiky. Hrozilo se a datlovalo. Za výkladními skříněmi byli vystaveni čumilové.

Vilma měla sto chutí zase trpět bulimií, jako když jí bylo sedmnáct a myslela, že není dost éterická. Protože jen tak by přece mohla vyvolat ochranitelský komplex mužů... 

Na plátně se právě vedl boj o území komančů, což bylo  v budoucnosti údajně inspirací  kmotra bandy brown dangerous. 

A věta, která se jí zařezávala, celý den krvavě do zad: "Je rozdíl, když někdo hloupej jako ty, napodobuješ někoho (mě), já ukazoval takhle, ale o deset stupňů výš (takhle) už je to trestné, než když ho uctívá někdo, kdo si o něm a jeho myšlenkách první i poslední přečetl."

One man show pokračovala a lidé zuřivě rozkládali barevné letáky jako kvarteto,. A v rádiu hráli "Štěstí je tak krásná a přepychová věc, ale prachy,..." Svět voněl chřipkovými pomeranči, které mimořádně utěšeně zvýšily příjem sběru  oranžové citrusové kůry. Rukopisy parlamentní byly roztroušeny ve vinici, hledaje patrně své viníky. In vino  veritas. Přece. Be ol rajt!

Pustila Pink Floydy a Cosmic blues. Alarmující středa zkraje měsíce potahovala mocnými doušky inverzní páry, svět si zvykne na ledacos... Slunce se nakonec proklubalo přes všechny možné nástrahy.

Holka s taškou na zábradlí pravila, že k prarodičům nejede, nebot´ "Není tam ani wifina, ani nic..." Básnířka s vlasy Medúzy si povzdechla, protože její dítě poprvé se opilo. 

Po korunovaci hymna rovněž poprvé, umíráčkem zněla, rýče byly opřeny opodál a bylo to bizarní asi jako učit se potají hebrejsky při hodině totálního antisemity. 

Plnými doušky muselo se třeba pít až hltat začínající se jaro, probuzené a zblblé ještě docela...