Kola, to je moje gusto!

A hodí se vždycky, pijí ji mladí, staří i nemocní. Jednou jsme při cestě na intr oživovali omdlelou spolužačku a cola z automatu ji rázem postavila na nohy... Nejlepší lízátka jsou právě s její příchutí?

Tedy, jako léčivo se zdá být sice v rozporu, má množství cukru, ale zaručeně probere a naspíduje každého. Věděli to i ti občané, kteří, i když stejně jako já vyrostli na šťávě zvané karotela a přišli se loni podívat na oživlý vánoční kamión...

V životě se na náměstí netísnil takový dav! Ani za komárů na prvního máje nedocílili takovéhoto seskupení a srocení lidu. Možná právě pro tento letitý deficit, vždyť já osobně "kolaloku" ochutnala ve třinácti v Itálii, protože bolševik nám nedal ani líznout, tito nadšenci naplnili celé náměstí. Nemyslete si ovšem, od toho se distancuji, že poskytuji snad nějaký návod, na co lze nalákat zvědavého voliče!

Zcela dle vzoru filmu "Bohové musejí být šílení" jsme se v oné cizině zcela nedůstojně rvali s bratrem o láhev, nemaje šajnu o recyklaci, musel na nás být pohled, neboť do této chvíle jsme byli, jak se říká, sto let za opicemi. Táta zase tenkrát nasadil klobouk, ochutnal whisky, a tak byl také jako v ráji, takového kamiónu se ovšem jen tak lehce nedočká.

Problém mi nastal  jednoho dne u syna, když přišel jako obvykle na preventivní prohlídku k zubnímu. Ačkoliv pil jen čaje, ale v láhvích, v jeho třech letech zubařka radostně dialekticky zvolala: " Má klasickchké khokakholové zuby". Objevila totiž učebnicový, tj.zajímavý případ" a jala se jej radostně léčit. 

Takže i odborné názvy se kolikrát tak nějak zvláštně odvíjejí ...  

Protože kola bývá až přesladká, v jistém věku jsme si ji ředili červeným vínem a vytvořili tak mok zvaný "bambus", taktéž rumem, ten záhadný název mi ale vypadl a shovívavý čtenář jistě fikaně nějaký do komentáře připíše... 

Glogloglo...ria. Takže, přijede letos ten obživlý kamión anebo ne?