Klidem k lidem...

Potřeba se posouvat ji vyhnala ven, ze zóny pohodlí, ze zóny zajištěnosti, pod rouškou toho, že se bude věnovat svým velkým zá(ly)bám. A tak se seznámila s těmi, kteří porůznu vylézali z kotelen.

Vilma dočetla knížku a na konci stálo: "Jen ten, kdo je ochoten dát se přikovat ke skále a vydat své vlastní vnitřnosti na pospas orlům, může lidem nabídnout oheň, který by je provázel na jejich cestách temnotou."  

Měli plány, měli sny, jakorát jich nesměli uskutečnit, třeba vytvořit muzikál, anebo bylo jim zákázáno tvořit z hlíny. Po vzoru moře, byl to vzdoru vzor.

Bilboardy ovládli bílí andělé, zdravotníci asi, jacísi sterilníci systéma. Vilmě spíše přišli jako smuteční procesí, nebo bílé pláště, nechtěla si myslet nic. Ale tanula jí slova, tanula: Jména hloupých na všech sloupích, měla by více relaxovat po welnesech. Místo toho však bavila lázeňské.  

Spolek Vejtahové oprášil barokní retro, aby Šporkovy odvěké spory s jezuity opět ožily. Právě když zjistila, že Procházka je kráva a to ji zrovna nedávno četla, ujistila se, že už proběhl pokus o kompromitace i u jiných chalupářů.

Hlavní bilboardový rejdař, hlava lepidlová, byl zmaten jak Goro před Tokiem, ovšem, spíše před Honkongem a Moskvou, důvěrně, jako kdysi, ještě, než začal poslouchat ty jiné Kabáty a toho Krysaře.

Namátkou tu byla ta druhá filmová manželka, vášnivá pejskařka, ocenila se vedle Jelimána, anebo náhle zrudlá Ludvíkova milenka, snižování nezpochybnitelných zásluh bylo náhle vykoupeno jakoby mimochodem. Bylo pravdou, že leckomu náhle začal rašil pod nosem i knír. Zrušený letitý hudební kultovní festival v bráně do hor byl předzvěstí dalších podivností. Ostrava byla  náhle ve veřejném hledáčku a krysy s Flétnistou toho patřičně využily, vyskytli se popírači  snad všeho. Vilma se tedy chopila pera a štětce, jen aby zaměstnala neklidnou mysl...

Anebo měli už i skitlsničky nejspíš. Druidi a bardi spartakiád počali se hemžiti. Zblblý motorkář vracející se z hořických zatáček, náctiletý ještě, před maturitním zkoušejícím řekl, že prvním českým prezidentem byl Gustáv Havel. Víc nechtěl by snad ani D´artagnan...!

Děti naslouchali youtuberům a poslouchali letní song Despasito. Jinak někteří orali orali mocniny, ale málo, nebotˇ kolečko se jim polámalo. Také objevili krásy rukopisné kobky a originálních, podvržených to tiskopisů. Vilma byla v rozpacích vlastně z toho všeho.  

Jisté nevšímavosti se dostávalo vězněným, jen snad Hájínek byl z obliga, ba i zavražděným, kultem všeobecna bylo neregulovatelné retro. Vzpomněla si na praštěnou hru ze sosáče: "Přijela tetička z Číny, polila nás škopíčkem trapné špíny, tak třeba Radúze." Starší sledovali cvrkot, jak byli zvyklí: "V televízi říkali že..." Byla už vespolek alergická na ta slova, jelikož neměla čas.

Přišlo mnoho poutníků z Ukrajiny a trocha poezie mohla leckoho snadno přizabít...Zpřísnily se také otevírací doby u obchodů, takže musela občas péci chleba, když to zrovna vypustila. Aspoň že si ho mohla okořenit dle potřeby. A to bylo v Cudetech od lvů asi tak vše...

Dostala pohled z fronty a dva balíky knih, takže byla na čas vcelku happy...