Kde mám tukabelku?

Kladu si otázku, co nabíjelo nás coby děti... Nynější omladina nedá ránu bez takzvaných tukabelů. Kde se vzaly? Pojmenovala je prvně věštkyně Jolanda alias paní Červenáková v jedné TV reportáži. 

A od té chvíle si pojem žije vlastním životem, stal se z něho fenomén! Možná, že se díky videím děti naučily pár slovíček v romštině, o něž by jinak byly ochuzeny, každopádně nepatřičný pozdrav "Dobrý večír" slýchám kolikrát i po ránu vcelku často, hlavně u odrostlejších dětí, každému zkrátka vyloudí úsměv na tváři.  

Mě osobně však trochu tukabely přerůstají obrazně řečeno přes hlavu, neboť dráty se u nás v domě snad množí. Na telefony, notebooky, tablety, člověk potřebuje nabíječky, když připočtu ještě další nabíječku baterií, MP3 nahrávače, fotoaparátu, tak to bývá síla! Ba i návštěvy tu a tam něco nabíjejí...

"Kde mám tukabelku?" Zeptala jsem se tuhle již celá ovlivněná tímto melodickým nářečím...Abych ji hledala ve smotaném klubku na gauči nakonec? Připadám si zrovna tak, jako když jsem tuhle viděla historický snímek spletiště kabelů z Woodstocku, úplné hadí hnízdo, přesně tak to asi nakonec dopadne, celý svět bude omotán hadicemi...

"Jak si mohla zapomenout nabíječku na mobil ?!" Kdosi s úžasem na chalupě vydechne a já jsem na omdlení. A představte si, štve to i zvířata, náš domácí mazlík králík minulý týden přehlodal tukabel k wifi, nakonec prostřední syn zajásal: "Tak já tam připojím můj z keyboardu!" a skutečně. Funguje mu to!!!

Mé dětství tukabely neznalo, našimi jedinými kabely mohly být při troše dobré vůle leda auta na kabelové ovládání a pak ještě řetězy z céček, které jsme nosili statečně na krku. Jenže ty kabely u autíček syn přestříhal nůžkami, aby prý to dál dojelo. Nechtěl omezení. Občas jsme řetěz přerušili při výměně druhů, nebo barev a při hře zvané čára.

Ještě, že k nám byl ten střídavý proud zaveden, na něj se přichytily všechny ty tukabely, aby nebyly pozadu, protože mé děti by dozajista chtěly ta neonová céčka, nebo paragrafy, těch jsem měla pár kousků vyvedených v měděné metalíze a praly by se o ně! Hůř než o kabely?!

Naše škola stála  u pošty a tam jsme chodili na barevné drátky, ze kterých jsme si vyráběli originální doplňky... Kdeže byly dnešní tukabely?

Celá záležitost mi také silně připomíná psychohru "pavučina vztahů", kdy jsme na škole barevnou bavlnku podávali ve skupině sympatickým jedincům, a tak vznikala ona spletitá pavučina, mírně zašmodrchaná ke konci. Dnes bych to nazvala:" Tukabely vztahů a lásky."

Kabely se zkrátka hřejí na výsluní nynějšího zájmu, kam to všechno spěje nevím, ale někdo by měl mít rozum a rozlišit je alespoň barevně, jelikož dle mého pouzdra nic neřeší, ještě by se hledala i ta... Barevné tukabely by šly tuším ještě na větší dračku, staly by se jistě módním hitem! Jěště, že aspoň tukabelku mám barevnou!