Jak zmizet po anglicku...

Mizení je důležité, stejně jako umění zůstat. Zdá se mi jednoduše hodné mistrů, nedoceněné a někdy zkrátka potřebné.  Mám ho v genech, neboť kdo jako první mizí z rodinných a akčnějších dejchánků, bývá zpravidla můj otec.  

Člověk zničehonic ze společnosti zmizí. Ne, že by na tom bylo něco špatného,  někdy právě naopak, jedinec pak není konfrontován s utrpitelským výrazem hostitelovým, nemusí si dávat ještě něco "naodchodnou" a naposledy taktéž nemusí se donekonečna doprovázet se k někomu domů a šmajdat kamkoliv jinam,  kam si  to přebujelá společnost právě šine...

Rovněž člověka podle všeho šlechtí, že neočekává jakousi výslužku, neunavuje okolí, které má svých vlastních starostí obvykle až dost. Mizet po anglicku je situace, kdy zmizíte odněkud jako pára nad hrncem. Ale pozor- na to, abyste se někde naopak objevili "po anlicku", tak na tyto případy se zmíněné rčení nevztahuje, mám na mysli případy, kdy člověk běží do zaměstnání později a pak předstírá, že se tam pohybuje  již delší dobu..

Otec se třeba vymluví na to, že potřebuje přiložit na oheň dřevo například, přikládá a přikládá a klub přátel vykládá a vykládá a najednou se zjistí, že se tam hodinu nevokázal...

Angličani však říkají "mizet po francouzsku", ale stejně jim to nikdo neodpáře. Myslím, že to mají určeno již svými podnebními zvláštnostmi, kupříkladu častou mlhou. V této mlze se jim posléze cesty "vypaří", chcete-li ztratí, a pak zcela konsternováni zjišťují, do kterého pěkného pubu to na whiskey zabloudili. Možná proto jich tam mají mnoho, když si tam tak vesele bloudí mhou.

To víte, že táta si tam již zůstane, u toho krbu... 

U nás máme ale mlhy málo, tuzemská inverze nám ji nemůže dosti vynahradit. Proto po anglicku mizíváme zřídka. Ale je to docela škoda, ne?  Po takovémto našem odchodu si pak mnozí myslívají: "Byl tu, či nebyl"? A začíná vyšetřování hodné mistra Sherlocka: "Nebylo mu špatně?", "Kdo s ním mluvil naposled?" a "Měl ještě někam jít? "Také:  "Zaplatil?"

Můžeme si už jen domyslet, že větší zvědavost namnoze získáme spíše gentlemanským mizením nežli bujarým řevem: "Tak zítra v klubu, šílenci!" Všeho  s mírou!  Nesmíte z toho ale udělat pravidlo, abyste tím nebyli proslulí...