Humoreska z Cudet č. 1

Vilma zase už překvapená měla před očima stránku s Mnichovským diktátem, což ji štvalo, protože jí to připadalo účelové, že se pokaždé objeví právě tato záležitost. Navlékla si nový šátek, co vypadal jako z kalhotkoviny, krajky. 

Hráli v pevnosti na ochutnávce vína. Vil si umínila, že tam ještě někdy zajede, bylo to bezvadné. Byli středověkou kapelou se všemi těmi zajímavými nástroji jako cinkem a loutnou. Jenomže loutně popraskaly postupně některé struny zřejmě vlivem vlhkosti a loutnistka Markét byla z toho až celá nevrlá.

Sochař Kumštýř je přijel uvítat vesele koňmo a také až ke vchodu, u valu z cihel se lehce producíroval páv. Žilo to zde zvláštním duchem. Paví zpěv znala Vil dobře z litomyšlské zámecké zahrady, tam bylo celé hejno a přenocovávalo a sýčkovalo na stromech, anebo na takové zídce z pískovcových kvádrů.

Z husta se pak ještě po degustaci vína a po jejich dobové produkci vyřvávaly některé nadčasové songy.

Do ateliéru po akci šli pak ovíněni v různých skupinkách, fyzik šel střízliv hned, aby nepřišel o výklad a nějakou zákonitost fyzikální, pak ženy a muži, Vil s učitelem hudby. Seděl tam jako model soše Lucemburského zřejmě, a  tak se chtěl zřejmě pochlubit. Minuli sochy dokončené, jako Havla, Šporka, Masaryka s u něho nezvyklým adoračním gestem a Vilma vedla takové otázky, že ji sochař podezříval, že lecos ví a zval ji ještě na další návštěvy, hustě se tomu smála. Jak by mohla rozumět!? Kdo ví, koho by podle ní stvořil! Fyzik řídil, za jízdy mohli by si spustit na příručních televízkách nějakou příhodnou pohádku. Loutnistka Mar byla zařezána, ačkoliv tam byla ten večer i za houslistku přece. Vil tam vyfotili v jakémsi gestu jako jednu ze soch, zapomněla jak se nazývala, snad antická Medúza anebo konečně že by ta Jelly fish?

Dumy hv, školní informovaly všechny děti o teorii, podle níž si Dvořák vzal za ženu Josefínu, nikoliv Annu, jak si myslela, že se všeobecně vědělo. No, pak bychom byli vlastně možná ušetřeni třeba i té Rusalky, komponoval z lásky, věčně celý zarmoucený. Třeba to měl v poslední vůli, snad by nebyl proti, že si lid přeje tuto "drobnou" mystifikaci. A to ji nejvíc upoutalo. No jinak ještě sadařil, choval holuby a komponoval. Byl to zkrátka takový ten klasický český zahrádkář. Slavín nevyzdvižen. To by jim paní Anna silně vyprášila kožich!

 Vilma nebyla pokřtěna, a ačkoliv v sakrálních budovách se nyní pohybovala dost často, umínila si, že potřebuje a musí prostory načas vysadit či omezit.

Vykládaly si s Markétou navzájem své sny, například o tom, jak běžely krajinou a z hlíny trčely ruce a ony kohosi zachraňovaly. Asi ty ruce, byly od hlíny. Spotřebovaly na to šest esemesek, dohromady.

Ale ji zaujal víc jiný sen, takový, který byl nejvíce podivný: Bílý kdosi v latexu, aby nebyla prozrazena jeho totožnost a ukazoval na ni. Jenže ona tuto poctu odmítala, necítila se být povolána, nechtěla si nic připustit, jistě, je dlužníkem ale na to, aby něco vyzařovala naopak ona, nechtěla ani slyšet. Odmítala uznat autoritu. Chtěla normální život se sexem, žít zkrátka takovou tou svou trapnou přítomností jako kdokoliv jiný.

Jenže jak snový ukazováček na ni mířil, rozhodla se ruku stvořitelovu odsunout a tu ucítila krásné teplo, které nekorespondovalo s bílým světlem, které bylo spíše jakoby složeno kaleidoskopem studených zimních tońů. Zmátl ji také jednoznačně ovšem onen jeho bílý latex.

"Mrs. prezident likes pizza, Abba, China. He doesnt like journalists and Dalajlama ..." Psaly si jakési děti úkol v cukrárně. Zatím CD v jukeboxu spustilo příhodně sladce: "Kdyby prase mělo křídla, křídla jako pták, (zpívali si děti a disidenti tenkrát patrně s nadšením), vyletěl bych na praseti někam do oblak. Kdyby prase zachrochtalo a vzlétlo do oblak, měl bych všude plno přátel, byl bych slavný cestovatel, kdyby prase mělo křídla, křídla jako pták." "Uviděl bys Itálii, uviděl bys svět a pak bych se znovu vrátil, vrátil bych se zpět." "/a proč?/"  

V časopise na stole byla u rozhovoru anketa: "Raději Helenu anebo Martu?" Bylo by to příliš troufalé pozměnit to na "Raději Karla anebo Waldemara?" anebo ovšem na již kacířské: "Menšíka anebo Landovského?" Taky by šlo napsat becherovka, do toho worku...

"U čapího péra..." Pravil dotčeně Bejček, když z auta vyvrhnuv varhany až zamotaly se mu provázky u marionet. Kašpárek byl úplně jakoby chycen do pavučiny. "Měli bychom je ignorovat a nehrát s nima tu jejich hru. Za žádnou cenu. Sepsal jsem to všecko." Řeč byla o místním rozhádaném spolku, byl zvyklý na instancích vyjadřovati se ke všemu raději písemně, aby měl v ruce dopad slov. 

Některé objekty ji hodně zaujaly, třeba ty měděné a cínové mobily, co byly poutavé a fotogenické- měditepec tam byl s krásným děckem a ženou v naději. S těmi sny to bylo podivné. Kdyby se mělo splnit vše, o čem sní, to by to dopadlo!

Itálii měla před pár lety doma, až před ní unikla nejprve do Němec a pak do Cudet na kanafasovou  chalupu... To Německo je zkrátka  u nich v rodině vždy spojeno s útěkem jakýmsi, pomyslela si cestovně.

Co nového Adámkovi?! (rodina předhánějící se v domácích pracech)  Učit se, učit se a makat! / Byly to dvě nejčastější odposlechnuté věty, snadno se mohly stát novým mottem pohraničního místa, alespoň na to všemožně aspirovaly./