Dnes jsem se opravdu začervenala! Byla jsem přistižena ! Čas, který se zastavil i u nás, předznamenal již svojí zástavou orloj v roce dva tisíce osmnáct...
Na dnešní přednášce se mne Fedor Gál optal před překvapeným kostelem, kolik, že je hodin... Hodinky mám vylovené loni z moře v Itálii a zřejmě mi v nich došla baterka. Příznačné!
Jenže ouha- není pěkné počasí a hodinky nejdou, nejradši ze všeho by se dalíovsky a surrealisicky rozplizly na fíkus a daly si zimního šlofika. Nejhorší bývá to bezčasí, kdy tápeme v nevědomosti časové. Je už dnes anebo zítra? Jdu správně? Dotikaly navíc i cibule a mobil není dobit?! Co bude zítra?
Nebudu nic zastírat, prostě hodinky mi nešly a na jeho otázku jsem mu tudíž nemohla odpovědět. Přednáška byla velice přínosná a byla plná dialogu, tolerance, demokracie, humanity, liberálnosti, vzpomínek...
Ženská, a to Vám nejdou nikdy? Tolik otázek mne zaskočilo. Nejsem absolutně technický typ.
Když nám přestanou jíti...Překontrolujeme, že nejsou očividně poškozeny neposednými potomky, pře-kon-tro-lu-je-me. Obvoláme opatrně příbuzné, zda jsou zdrávi a živi, což je naplní jak jinak než určitým podezřením typu, že zrova pijeme či chceme od nich po slevách peníze, které nám došly či hůře dokonce rozhodli jsme se po nich dědit... Však jsme jim již pohrouženi volali uprostřed oslav svátků za zvuku televize. Avšak my víme, že člověk pověrčivý má za to, že když se ručičky zastaví, tak se nežije, neboli symbolizuje to nějakou smrt. Sice se to nikdy nepotvrdí, ale co kdyby. Opravdu, obvoláme Slovensko až po Středozemí, uctivě se optáme a nakonec si oddychneme, že jde zase jen o čínské baterie. Příbuzní se také leknou, co se děje, poptají se na zdraví ( v duchu myslí i na to duševní), a tak si navzájem sdělíme, že vše je vlastně o.k.
A to jsem postřehla, že prý se měl nedávno zastavit dokonce i staroměstský orloj, to by se mělo obvolávat doalelůjá! A jiné inštance než tetičky. Malověrní, čas kostižerný!
Také to bude tím, jaké baterie se do nich nacpou, a jak je přístroj časově stráví či odmítne trávit. Nejlepší čas ale je summertajm, to ví přece každý.
Čas je mrcha, pořád prchá! Ale to je dnes bohužel jedno, protože se zastavil čas společnosti. Snažme se scházet i v těchto časech, tvořit, myslet, snažme se spojovat... Nespěme!
Doma můžeme nabrat ztracených sil, věnovat se blízkým, vysvětlit potomkům, za jakých podmínek probíhala ta naše výuka, rudá výuka, mnohdy v době totality. Ukažme jim v dnešním nenadálém bezčasí fotografie, poklady jako jsou rodinné kroniky, tiskopisy, dokumenty. Vyprávějme rodinné životní příběhy!
Utřiďme své myšlenky pro časy budoucí, uvědomme si, jak důležitá je vzájemná humanita, lidství, láska, přátelství. Oprašme kamarádství, jed´me na návštěvu ke svým blízkým a kamarádům! Zatím to není zakázáno.
Vřele doporučuji: Konečně můžete potomkům pouštět hned po ránu skvělou rockovou muziku, Ret Hot Chilli Peppers, Rolling Stones, Black Sabath, Guns n roses, Plastic People of the Universe, Marvels, Eagles, Cream, Nirvanu, zkrátka celou undergroundovou scénu! Můžete jim konečně pustit filmy, které milujete, říct jim, které knihy, osobnosti formovaly vaše dospívání, vysvětlit jim třeba jejich otázka ohledně citové a sexuální výchovy, také jim můžete předat v tomto nebývale dlouhém časovém volnu své náhledy, názory, koníčky...
Říct jim, jak jsme byli také okradeni o cestování,ale dlouhodobě, a kam všude bychom mohli společně jet až ta hysterie pomine... Můžou vám zkrátka konečně pokládat spoustu užitečných otázek... Neváhejte toho tedy jaksepatří využít! A já si teď jedu dát honem baterii do hodinek, až se mne zase duchovní otec zeptá KOLIK JE HODIN...
