Human touch, přejme si!

No vím že vás napadne třeba s tímto nápadem přicházím pozdě, ale nikdy není přece úplně pozdě! A teď nemám zdaleka na mysli jen volby, kde mnohé se rozhodne.

Spíše jsem ale měla na mysli, abychom si přáli tak všeobecně jeden druhému. Ocenit kolegyni ten její nový svetr,... Dopřát někomu jeho životní prostor. Prostor pro rozhodování za cenu nějakých těch chyb. Přejme si navzájem více času. Anebo více chuti?

"Přej bude ti přáno, dej bude ti dáno" Říká se. Uplynulo již sice období, kdy si národ dopřál a napřál pod stromečkem možné i nemožné.  Přáli jsme si do Nového roku a dávali předsevzetí, třeba když potřebujete shodit zimní zadek, který by slušel více Kim Kardashian nebo někomu, kdo si s tím ví více rady.

Když si něco přejeme, uvádíme věci do pohybu a to bude určitě vždy přínosné. Přejme si sobě navzájem, ale atˇ v tom není klišé -třeba zdraví. Přejme sousedovi na talíři husu, když ji má rád, přejme tomu, kdo cestuje, aby se v pořádku vrátil z cest... Lidé, přejme si! Můžeme si ji koupit prostě také? Nechat se tím spíše inspirovat, řeknu si :"Aha, tak to bych si přál také" a nic mi nebrání se posnažit získat to k čemu tíhnu. Zaneprázdněný člověk možná však takové myšlenky nejspíše ani nemá! 

Nechci tím ale nabádat ke lžím, pakliže potřebujeme někoho odmocnit, když se děje něco lživého! Jednejme, ale rozlišujme dobro od zla, pravdu a lež. Přejeme si snad lež?

Nesudˇme příliš často, říká se také přece "Podle sebe soudím tebe." Přejme si svobodu, svobodu myslím  hlavně tu tvůrčí, vytvářet své projekty. Volnější životní prostor, který není limitován předsudky a malostí, přejme si velkorysost plánů, aby se dala možnost vzniku i určitým inspiračním průnikům...

Hlavně neodsuzujme absolutně, k tomu si nechme opravdu příklady jen otřesné. Však chybovati je lidské, lidskost nám také v dnešní době příliš nevzkvétá. Přála bych si alespoň z části vrátit ducha let devadesátých. Šlo by to jen trochu? Není to příliš bláhové přání?

Chybí nám jiskření, takové to erotické. Na fb prý jsou lidé frustrováni tím, jak sami vedou oproti jiným nudný život! Já ale myslím, že by je to mohlo spíše nakopnout k určitým akcím, vždyť určitě ta první myšlenka byla o vzájemné inspiraci, obohacování myšlenkových toků ne o hodnocení. Lidé si mylně vyhodnotili, že jsou souzeni jako na výstavě pejsků či na vysvědčení na základě "známek", tedy liků. Nebo bylo to snad původně určeno jako posuzování, odsuzování? Tedy že by zde bylo naše chybné uvažování a vzájemné srovnávání?

Jsou tři druhy vět: rozkazovací, oznamovací a přací, vlastně jsou to tři skupiny lidí. Ti první rozkazují, jakožto velitelé, druzí oznamují, informují, nezkreslují- to jsou novináři a reportéři a třetí jsou asi umělci zřejmě, kteří si stále něco přejí, aby na ně sedla múza jakási. Pozor však na záměnu! Nejhorší bývá, když se "přání" jednoho stane rozkazem. Přitom potřebujeme všechny v určitém poměru, každý z nich má zodpovědnost a nemělo by se to zaměňovat.

Důležitá myslím bude tvorba a zážitek z ní, tvůrčí proces který je přející objevnosti a zvídavosti. Přejme si navzájem více neformálnosti. Co více si ještě vlastně popřát? Human touch everyday!