Historky narozeninové

 Srpnové narozeniny, znáte to, co dodat: velká oslava, horko, hodně dětí, balonků, vedro, spousta zábavy. Protože teplo opravdu bylo veliké, došlo i ke koupání a po zdařile sfouknutém dortu přišel všem účastníkům vhod i dort...

Ticho cvakání fotoaparátů prořízl podivný skřehotavý pazvuk, linoucí se odkudsi zblízka. Oslavencův děda na vysvětlenou ale zamumlal: "To je sousedův Arra, zvuk se odráží od lesa, asi přijde  brzy bouřka!" Ukolébáni otcovým vysvětlením jsme se vrhli na vyvedený sváteční raut s vidinou hrozící bouřky. Leč ta nepřicházela. Zato krákoravý zvuk jsme si uvědomovali čím dál tím víc a blíž...

A pak jsme ho spatřili: souseda přemlouvajícího svého papouška v půlce letitého dubu ve výšce asi deset metrů přímo naproti naší prázdninové merendy! Zda ho přilákalo bujaré veselí či něco jiného nevím, ale na šťavnatého narozeninového melouna nikterak nereagoval. Vegetil si nadšeně ve větvích stromu zhruba tři dny, chroustal žaludy, nadával přitom po papouškovsku a děti měly stále v rukou dalekohled. Ani do přivezené vlastní klece se nehodlal vrátit!

Celá víska byla vzhůru nohama, ctihodný a nadmíru vzhledný opeřenec se probíral tam i onde. Pan majitel chtěl k jeho odchytu nejprve využít hydraulický jeřáb, poté se rozhodl pragmaticky, papouška nechat vyhladovět...

Přišla dlouho očekávaná bouřka, exot kamsi odlétl a my měli po podívané. Jeho poslední stopy vedly kamsi do lesa směrem ke Krkonošům. Bylo nám to líto, pořádali jsme tehdy mimo jiné na blízké přehradě i pirátský tábor a jihoamerický papoušek by se v našem středu jistě skvěle vyjímal... 

Za měsíc měl narozeniny další malý oslavenec, zazimovali jsme právě kachničky Indického běžce, takzvané slimákožroutky a při té příležitosti zavzpomínali na nebohého Arru araraunu, kam ho asi osud odvál!?

Právě uplynulý víkend kupodivu neměl narozeniny žádný z malých oslavenců, a proto mohli prarodiče směle vyrazit na narozeninovou oslavu do myslivny u potoka. Ke slovu se dostaly i veselé historky posledních dnů.

Musím říci, že oslavenci jsou nadšenými nimrody, bydlí téměř  v lese a celý život je provází láska k němé tváři. Paní domácí šla takhle jednu zářijovou středu na houby, když tu ji zarazilo cosi podivného, co jakživa v lese neviděla: Přeletěl nad ní prapodivný obrovitý pták! Pan myslivec zastával názor, že nejspíše spatřila volavku.

Cesta vedla dále lesem a naše milá paní hajná celá hrůzou zcepeněla: Strašlivý pazvuk se ozýval za jejími zády! Kdyby u toho byl pan hajný, mohl by skorem zvesela zanotovat: "Otoč se má milá dozadu, sedí tam papoušek Kakadu!" A nebyl by daleko od pravdy, neboť tam na ni hleděl pestrobarevný Ara ararauna...! 

Pepik, jak ho paní pracovně pojmenovala, hlasitě a příšerně skřehotal na celý boží les! Pan hajný nemeškal, navlékl pracovní rukavice a rozpřáhl ruce! Avšak Ara také nemeškal, rozpřáhl svá obří křídla o odletěl.

Paní myslivcová, když se z šoku trochu zotavila, šla na dvůr za domácími mazlíčky. Najednou mocně  zašelestila křídla a milý Pepik se jí snesl k nohám! "Pépiku!" Zvolala, spráskla ruce a běžela pro deku. Přehodila ji přes ukřičeného barevného exota a ubytovala ho prozatím v prázdném včelíně!

O celé kauze s papouškem nic netušila, přitom to bylo vzdušnou čarou pár set metrů...  Odvezla ho k chovateli cizokrajného ptactva, neboť ani blízká Zoo tento kousek nepostrádala.

 Už se těším na další oslavu, co se zase dozvíme! Snad se "Pepik" šťastně shledá s páníčkem... Přeji všem  veselé narozeniny a oslavy, dávejte pozor na své domácí mazlíčky! :)