Emmilia VI.
Snad jako ustrašená zvířata vedoucí na porážku? Naším momentálním úkolem bylo vyklidit provoz, jak to jen půjde... Poté jsme byli odvedeni v tom, jak jsme právě byli oblečeni, ven před budovu. Byli tam i lidé z ostatních provozů, bylo nás asi kolem čtyřiceti.
Dali jsme se na pochod kamsi směrem na jih, byla nám zima, počasí bylo zrovna nevlídné, snad se ale chůzí zahřejeme! Doufala jsem. Ti muži byli ozbrojení, na začátku procesí i na konci. Že nejdeme jen pár kroků, nás napadlo až o tři kilometry dál, kdy se jedné starší ženě udělalo nevolno. Jeden voják ji omráčil pažbou a když jsme všichni přešli, ozval se zezadu výstřel...
Cestou nám na několika stanovištích dovolili zastavit, udělat nejnutnější potřebu. Když byl hlad, tloukli jsme na dveře domů a tam nám, možná i víceméně za strachu, dávali jídlo. Jednou jsme dostali polévku, jindy brambory, či tvrdý chléb. Cigarety nám vojáci zabavili ihned, co zjistili jejich existenci.
Mlčeli jsme, bylo to ale příšerný druh mlčení, ani bychom snad nevěděli co vlastně říci, mluvit nám však nebylo dovoleno. Naše obličeje mluvily alespoň očima, hluboko vpadlýma a stále lidskýma...
S Josefem mne spojovala truchlivá vzpomínka z dětství, on totiž také přišel o malého brášku, další narozený hoch v řadě pak automaticky dostal stejné jméno. Plakala jsem po něm, byl daleko, zkrátka definitivně pryč...
Ty dva vepředu, to byli pěkný parkanti, mlátili toho, kdo šel pomalu, anebo postupoval vrávoravou chůzí, divže, že jsme nešli pochodem jako vojáci. Pořád se kektali.
Hrůza byla, že pár lidu už začínalo kašlat. Když jsme přespali v seníku, tak to ještě šlo, někteří však nevydrželi a nesmím na to již myslet, pořád se mi to vrací, byli zastřeleni.
Jednou nám povolili udělat oheň a opéci si brambory, jeden hodný sedlák nám dal konzervy. Nejhorší to bylo s vodou, měli jsme stále žízeň, žádné nádoby, ještě, že jsme denně procházeli nějakou civilizovanou částí. Vesnice byly docela v pořádku.V jiné vsi jsme ukradli sirob a mazali na ztvrdlý chléb, co jsme schraňovali...
Vzpomínala jsem na Itálii, co asi dělají ,Ti moji blízcí? Jak se daří sestře, bratrům, jsou rodiče zdrávi? Měla jsem sebou jednu jedinou fotku, byli na ní naši s celou rodinu, všichni se tam smáli. Kéž bych se také měla důvod se takhle smát... Připadala jsem si tak stará, jako bych už všechno zažila, jako bych všechno věděla už dopředu. Další noc nás nechali spát v domě, paní domu mi nabídla dokonce svou postel, ráno nám třem dívkám uvařila takovou zvláštní kávu, když jsem uviděla na dně sedlinu, našla jsem tam srdce.
Ovšem se také stalo, že v krajině stavení dlouho nepřicházela a my už, pološílení, potírali jsme si z nouze ruce nějakými melouny, které tam rostly na poli, rozbíjeli jsme je kameny a hladově vykusovali vnitřky. Celá ta túra stála za starou belu.
Po dvou dnech jsme dospěli k farmě, kde měli slepice. Vrhli jsme se na ně jako šílení, několik jsme jich pochytali a upekli. Vojáci, zaskočeni naším počínáním, šli dovnitř do domu, pak se vyměnili, ale co se uvnitř dělo , nevím jistě.
Začaly se nám také rozpadat již chatrné boty. Měla jsem sice ještě jedny, ale při náletu byly úplně ztraceny. Měli jsme otlaky. Pokoušela jsem se ostatní trochu ošetřovat, ale voják na mne výhružně vrčel, tak jsem toho raději nechala. Jednou, jen tak, vojáci zapálili zničehonic seník.
Vládlo absolutní bezčasí, nevěděli jsme vůbec, ale vůbec nic. Jako by den ani neměl konce, jako by hodiny byly v jakési časové smyčce, měla jsem z toho hladu de-javue. Občas jsem měla pocit, jakoby také chtěli zavést absolutní kontrolu nad myšlením lidí. To se jim nepodařilo, každý z nás přemýšlel samostatně o místu, kde se narodil, o přátelích, které získal a ztratil...Možná, že kdybychom na tuto "pouť" nevyrazili, ani bych takto nepřemýšlela, neměla bych sdostatek času.
Další den jsme potkali esesáky v autě, prohodili s naším velením pár vět a ukazovali směrem, kterým jsme se měli ubírat. Také jsme se jednou vykoupali v nějakém rybníce.Jakž takž umyté nás přivedli na vlak ve Swidnici a pokračovali jsme až do města Walbrzych...
Dita Jarošová
Vivat Zuzaně Čaputové, dámě v modrém...
Modř kobaltová, královská je oblíbenou barvou paní prezidentky, která si získala přízeň nejen na Slovensku, ale celosvětově. Také u nás jsme si ji tak trochu přivlastnili, když nám z osazenstva pražského hradu nebylo právě fajn.
Dita Jarošová
S anonisty netančím...
Nějak pro mne není přijatelné tančit s těmi lidmi, kteří jsou v tomto skupenství molekul. Kam vlezou, domnívají se, že mají na všechno monopoly a patenty či telefony, jedná se zřejmě spíše o firmu.
Dita Jarošová
O prostoru
Životní prostor hledá se těžce: vždy se najde někdo, kdo ve snaze vést zaclání. Hlavně potom staré struktury, ty umějí být pomyslnými žabami na prameni.Také všichni nacionalisté když mají pocit, že musí bránit v krojích hranice...
Dita Jarošová
Když se lámou epochy
Když se lámou epochy, převlékají se kabáty a nohsledi zpravidla vyjou se silnějšími. Příroda nevyjímaje, otepluje se či ochlazuje podle toho, jak velitelé hvízdají. Někteří vedoucí při lyžování to naopak popírají.
Dita Jarošová
Kult Lennonismu?
Naší dobou zmítají happeningy, které mají možná za cíl nejen oslabení samosprávy. Vycházejí zřejmě z amerického hnutí Suverénních občanů, SCM. Jsou pověstné hysterií, popíráním hranic a úřadů, rovněž hodnot finančních měn.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Demonstrace v Tbilisi pokračují. Premiér odvolal návštěvu Spojených států
Gruzínská policie začala zatýkat demonstranty, kteří i ve čtvrtek pokračovali v metropoli Tbilisi v...
Izrael zasáhl budovu bezpečnostních sil v Damašku, osm vojáků utrpělo zranění
Při izraelském vzdušném úderu byla ve čtvrtek večer zasažena budova syrských bezpečnostních sil na...
Záplavy na jihu Brazílie si vyžádaly desítky obětí, přehradám hrozí kolaps
Rozsáhlé záplavy, které v těchto dnech sužují jih Brazílie, mají nejméně 29 obětí. Dalších 60 lidí...
Soud poslal na čtyři roky do vězení kapitána lodi, na které uhořelo 34 lidí
Americký soud poslal na čtyři roky do vězení kapitána lodi, při jejímž požáru zahynulo v roce 2019...
Prodej bytu 1+kk, Brno Královo Pole, balkón, sklep, novostavba, ulice Božetěchova
Božetěchova, Brno - Královo Pole
4 400 000 Kč
- Počet článků 561
- Celková karma 12,19
- Průměrná čtenost 386x
"Jsem, kdo jsem... "https://uloz.to/file/snlsnxnUdh7g/dj-eseje-pdf
Chtěla bych zde podpořit všeobecné vnímání života kol kolem a inspirovat svými nápady... Jak se zdá, tepe to tu celkem slušně!
http://www.ditka-pete.webnode.cz
https://uloz.to/file/snlsnxnUdh7g/dj-eseje-pdf