Draculova kletba /povídka/

Má se zato, že každý národ kromě své značkové písně, tedy hymny, má ještě své značkové jméno- Češi mají Pepíka, Angličané Johna, Španělé mají nejvíce synů se jménem Paco.    

A právě takový jeden Španěl, původem ovšem z Rumunska si přál cestovat na banket taxíkem od letadla do destinace Ústí nad Labem. Byl velmi komunikativní, vypadal zkrátka sympaticky. 

Taxikář, nováček v oboru, děsně rád hovořil s pasažery a také tento den to nebylo výjimkou. I když anglicky, vládl celkem slušně, možná, že některé nuance mu zůstaly skryty, kdo ví, hovor ubíhal příjemně a dozvěděl se mnoho zajímavostí, on sám také zákazníkovi doporučil různé pamětihodnosti, restaurace,...

Jednu otázku však vždy téměř spolknul a hovořil o jiných záležitostech. Těšil se už domů na šábes, byl právě pátek. Dálnice byla celkem naštěstí volná...

V Litoměřicích se temperamentní chlapík optal již asi popáté, jak řidič může znát zemi, odkud pochází. Taxikář se zase usmál, něco zablábolil a pak suše oznámil, že jest unaven a půjde si opatřit kávu a rovněž něco na zub. Pak ale tajemně do okénka dodal: "To ví tady skoro každý, že Vlad je původně rumunské jméno, navíc všichni dobře znají Vlada III. tedy Draculu. A vy jste přece Vlado!" 

 Když se řidič vozu vrátil s občerstvením, pasažér neseděl jako obvykle vzadu, ale vepředu v automobilu, během krátké zastávky si navíc sedl sám překvapivě za volant. 

Nabídl se, že zbytek cesty odřídí sám, ukrutně rád řídí, nejen auta, ale celý život. Byl veselý a bezprostřední, a tak zblbnutý taxíkář mu jen přikývl, sedl si, svačil, pil kávu a cesta jim dobře ubíhala. 

Druhý den dostal řidič od společnosti padáka: Vlad si postěžoval, že ho řidič odmítl odvézt do konečné cílové lokality, že dvacet kilometrů musil řídit sám, jinak by se na banket býval vůbec nedostal...

Marné byly připomínky, Tepes patrně nevydýchal česnekové  langoše, které si nic netušící taxikář přinesl do vozu.