Dolce capriccio...

Nedělní pošmourno za okny Pokušeníčka bylo stejně šedivé a mlhavé jako zítřek. Evička s Františkou se sešly na svůj obvyklý dýchánek obsahující vídeňskou kávu s punčovými řezy. Z rohu dětského koutku se ozývalo dětské štěbetání. 

Milenecký pár postarší, který se napolo schovával za rohem předstíral, že je právě neviditelný, paní se chichotala a pila svařenou griotku. On pil sodovku a cítil se všemi krom ní nepochopený.

Milenecký studentský pár mladší o čaji nevnímal nic z tohoto vanilkového okolního světa.

Dvě studentky uprostřed cukrárny cvakaly zběsile na mobilech a ukazovaly si tlemíce se navzájem fotky, aby nakonec vytvořily působivé růžové selfíčko, které orámovaly srdíčky a na nosy si připnuly módní aplikaci "můj zvířecí čumáček." "Ňuňuňu..."

Vešla paní s vnoučkem, který zvesela poskakoval a dožadovaje se gumového žužu hada,  k pití si poručil bublebee. 

Pracovní schůzky hudebního tělesa Musica maestosa se chýlila ke konci, padala jména a skladby, tolik nadčasové a harmonické, éterické a nadýchané, učesané.

Starší milenec prošel s pískem. Mladší milence začal zvonit mobil De spasíto, nespasí to.

"Budeme tam dávat něco na přídavek?" Otázala se Eva a ukousla rovněž přídavek, malinové želé s kouskem šlehačky. "Budeme, přidáme tam Air, to bude to pravé ořechové..." Odvětila Fína a usrkla pomalu důležitě jablečné pyré.

Skleněná výplň se otřásla jak při přeletu Gripenů, vešel  opilý pan Choroš a objednal si koňak, igelitku si odložil na bílé proutěné křeslo s květinovým potahem evokujícím anglický romantismus.

Pátravě se rozhlížel kolem. Nastalo hrobové ticho. Každý upíjel náhle ze svého šálku. "Ahojte! " Vzkřikl a napochodoval přímo do muzikantského středu se sklenku v ruce.

" Jsem děsně rád, že vás vidim...!" "Aahoj, neměla jsi minule jiné brýle? " A co to máš na krku? Ukaž! Nový přívěs?" Ovanul ji naftalín spolu s lihem, zlehounka líznutý koňakem. "Já bych se na to vys..l, ale je pátek, furt se něco do prkýnka děje." 

"Nechcete dobrej job? " "Koukám, že se brodíte v notách... "Hráli byste mi na pohřbech!" Zadul. Ela vzpomněla nebohého Kolji. Vykolejilo ji to mocně, oskarově, až začala kašlat. Choroš ji bacil  totožným způsobem přes záda. Poskočila.(si) 

"No jako normálně, no a nechtěly byste mi tam i přednášet? " "Jako vypadáte ucházejícně..." Podíval se na výstřihy. "Texty dodám, to je cajk." Vážně se na sebe podívaly." Choroš odtančil po medvědím způsobu k mléčnému baru ještě pro nášup.

Otec telefonující z rohu se měl ustaraně k odchodu... Jednou rukou stíhal v chvatu oblékat předškoláče, ramenem si přidržoval chytrý aparát.

Juniorky kvačily k východu, strkajíc do mileneckého páru číslo I., křikloun v něm náhle poznává zákazníka z minulého týdne. (ještě nejsou úplně vyrovnáni) 

Dvě kamarádky od školy na kolech vešly a udiveně protáhly obličeje: "Freshe nevedou, aha." "Co tady čumíte v těch drezech, to je zas ňáká spartakiáda  anebo coo?"  Polyfonního Hrobaře slyší zřetelně celá oživlá kavárna, "No dyk už běžím!!" Řve ještě Choroš, "Mám velký kšefty..." Škyt.   

Maestosa probíraje se ze šoku praví: "Co sme to řikali, než vešel veličenstvo kat?" Musica : "Dala bych ten Triumfání pochod z Aidy!"

A s očividnou panickou hrůzou:   

"Hele, vrací se a je ožralej jako Lassie..." "Teda doga."

"Kde mám do hajzlu ty urny?" "Tady, tady jsem měl někde ty kluku igelitku , nesedíš mi na tom?! "