Dokulata s fotbalem...

Tvar magické koule, mandaly zeměkoule patrně uhranul nejmladšího syna. Kromě nakopávání balonů všehodruhových, penalt a cvičných faulů má navíc věčný problém s obuví.

Přímá úměrnost rozšmajdanosti jeho bot, sandálek a bačkor mne v tomto směru utvrzuje. Jednu jsme minulý týden hledali po celé školce, tak vydařený výkop to byl!

S balonem on to umí, mám navíc trvalý pocit jeho všudypřítomnosti v domě, takže ho zřejmě zjara vezmu na zelený koberec stadionu. 

Co mi ale nejde na rozum, proč tomuto sportu nepropadl již jeho starší bratr, vždyť do porodnice jsem vyrazila právě po takové jedné zdařilé přihrávce, kdy se nejstaršímu zakutálel míč pod moje nohy. Přece mičudu nenechám bez povšimnutí, no ne?! Takže jsem kopla a bylo to!

Nyní se musím pochlubit svými úspěchy: Kdysi mne tento kulatý, věčně spěchající nonsens těkající z brány do brány uchvátil natolik, že místo synchronizovaného aerobního poskakování jsem se touto cestou rozhodla tvarovat postavu...

Člověk se ale příšerně uhoní, jak jsem hrála za studentky, tak jsme i asi dvakrát vyhrály, což zdaleka nebylo naším cílem. Nejvíce ze všeho to byla sranda, vždy jsme se příšerně navzájem pokopaly, občas zase nebohého rozhodčího, který čiperně, nic špatného netuše, zkraje pískal i auty.

A my posléze, nohy maje fotbalem překrásně tvarované, vyrazily v sukni a tím čelily podezření, že jsme se staly obětmi nějakého nekalého trestného činu. Fialové skvrny velikosti mandarinky nás obyčejně zdobily ze všech světových stran!

Takto nostalgicky jsem stála o prázdninách nejhlavnějších ve bráně. Chlapci potřebovali nejen někoho do počtu, ale i neohroženého brankáře, alias šikovnou odrazku výstřelů.

Hřiště, mírně svažité, se rozprostírá každoročně od zahradního jezírka až po druhou jabloň včetně, jež je jakousi přírodní druhou bránou. První brána někomu může na první pohled připadat jako bidlo na věšení koberců či prachových peřin, občas zde i jakoby visívala houpací síť. Nafukovací gigabrána od loňska se neosvědčila. A to zejména, pakliže se výrazně zhoršila povětrnostní situace, což se zpravidla událo vždy ve chvíli nejnapínavější, převrátila se zbaběle nazad.

Krize nastala ve chvíli, kdy se ve druhém poločase před bránou číslo dvě rozrojily vosy, hráči se naopak rozptýlili každý na jinou stranu, ubíhajícího času si nevšímaje, zatímco osiřelý balon nečekaně padl doprostřed jezírka.

Naše hřiště jsme sice zmenšili, ale stejně všichni útočníci obíhali automaticky až strategicky kruhovou výseč v místě domnělého obydlí bodavého hmyzu. Můj fotbalový favorit a guru  vykopl místo penalty střemhlav kroksu. 

Nastřelená tyč ku konci třetí třetiny na mne vrhla míčem. Skórovala jsem mistrně hlavičkou, kolem hlavy mi dokola běhala hvězdičková svatozář. Asi bych i oslavovala, nebýt toho, že jsem si tím přelomila vedví svůj drahocenný skřipec, jehož zbytky jsem navečer hledala v trávě. To aby údržbě trávníku nevlétl úlomek do sekačky.

Protože byl čas večeře, hráči opustili bezhlavě green, upustili žluté karty a dopustili se tak zakázaného uvolnění.

Ale to jsem se nechala unést předaleko od hromady letošní rozkopané úrody obuvi... Přeji všem, aby sportovní chování převážilo a každý z nás se mohl nějak smysluplně zapojit do hry, i když není nejšpičkovatější, nejstylovější a nejkulatější...