Doklady... /povídka/

Asi se odtud jen tak nedostanu, myslím si jednoznačně, je to více než jasné. Chvíli odešel, asi k vietnamcovi pro cigarety, Mallborka červený, jako jeho smýšlení.

"Já už jsem svoje doklady spálil", říká mi nevzrušeně a nezúčastněně, jako by to bylo běžné, to je v písničce od Kaliho, domýšlím si, jeho oblíbený repertoir nejen posledních dní. Dal mi úkol, zredukovat své věci, ale hlavně důležité tiskopisy, jako například mojí rodiny, auta, bytu anebo papíry od domu. Přebírám vystrašená rozpačitě hromadu života uplynulých deseti let a když klapnou dveře, skáču za počítač, telefon mi ostražitě kontroluje a bedlivě promazává, co se mu tam znelíbí. Je tam toho moc. Někdy s ním i odchází ven z bytu. Nechci s ním odjet do ciziny, je velmi zlý.

Píšu zprávu otci svých dětí: "Jde po mě mafie, ochraň naše děti....!" Doufám, že mu zpráva dojde! Historie emailu smazána, sedím, třídím, už je zpět. Na to, abych skočila do svého auta není ani pomyšlení. Nemám v něm ani benzín, hotovost mi záměrně utratil a disponuje mojí platební kartou, hlídá si to. Kam bych asi dojela? Zablokovala bych ještě některou brněnskou křižovatku, nebo zůstala stát v kolejišti...

Klub u Fariho zní countryově, jako každých čtrnáct dní. Zazpívala bych si s nima, napadá mne, opil se tam sice velmi, ale zároveň ještě ne tak, abych zmizela. Housle se ani neodvážím tam vzít. Jsem v tom až po uši, prostě jsem se zakoukala do špatného muže, netušila jsem však, až jak do moc špatného. 

Včera navečer mluvil rusky na záchodě do telefonu, vyslovil nahlas v tom hovoru jméno mého otce. Polekala jsem se a šla se ptát, co se děje. Zařval na mne, zastrašuje mne již několik měsíců. Nyní už ale nejsem alespoň nezvěstná, policie zná moji adresu, jistě přijdou! 

V městě je řád a pro každého práce. Může mě hřát, že nejsem na oprátce, anebo pár inčů v podzemí...

Zatím. Vyhodila jsem už spoustu tiskopisů, on mi zlomil všechny karty v peněžence, nechal si platební a tu telefonní mi zlomil již dvakrát. Nemohu z telefonu odesílat zprávy, nevím, jak je to jen možné, proto jsem zkusila ten email. Vymažu historii, odeslané  a pak koš, nic se nedozví. Snad si bývalý manžel nebude myslet, že jsem úplný blázen, ví přece, že jsem byla tři měsíce nezvěstná a hledaná policií ČR. Svoje mu řekly i děti.

Necháme si prý udělat novou totožnost v tom Irsku, Rusové, kamarádi jeho otce nám je vybaví za 50 tisíc euro. Chce, abych nic na síti nekomentovala, hlavně současnou situaci v zemi, chce naopak, abych smazala své blogy na Idnes, chce, abych zrušila stránky na facebooku, nechala zmizet účet na twitteru. Budu mít  prý jiné jméno, umělecké, jinou stránku, uměleckou. A on mi na ní udělá skvělou prezentaci. Chladnou a geometrickou, jako on, myslím si už. Jestli vůbec.

Přišla policie, nikam ho neodvedli, jen jim mezi dveřmi ukázal pas a nechal se objednat na služebnu, kam v životě nepůjde. Je v šoku, jak o něm policie ví? Křičí. Je hledán na Slovensku, v Čechách má podat jen vysvětlení. Že zaútočil na mého syna. Chce odjet ze země za mé peníze. Co se mnou bude? 

Nemohu tak jako on žít bez činnosti, i když mám domácí vězení. Píšu blogy, dokonce jeden fotoblog, jmenuje se Lavutara, bydlíme totiž v bloku, kde sídlí romské muzeum. Na krátké obchůzce jsme tam zašli. Mám asi také stockholmský syndrom, kromě toho, že jsem pacifista a humanista. To mi ještě scházelo! Proto je kolem mé osoby ovzduší jakoby normálna. Jen vnější zdání.

Rodina, kde bydlím tři měsíce své nezvěstnosti je podivná. Sousedé o ní nemají dobré mínění.

Odjeli na chalupu na Vysočinu s peřinami, nejsem si však jistá, že jeli skutečně tam. Nejsem si jistá ničím, co se kolem mne děje. Mám hlídat její nemocné dítě, abych odtamtud nemohla odejít, on má mou kreditní kartu, telefon s přelomenou kartou v něm. Vím určitě, že nejel. Rozhodně jsem u něho později zahlédla fotografie ženy, je tmavovlasá s účesem jako nosí Uma Thurman ve filmu Pulp fiction, jmenuje se ona velmi běžně, jsou to akty, snad z oné chalupy. Žena řídí na profilu automobil, bydlí v Praze a preferuje na několika stránkách jednoznačně vládce Kremlu, televizního reportéra, který zároveň vlastní televizi pojmenovanou podle slavného českého paleontologa z Berouna. Sleduje šarmantního Zdeňka s patkou. Mohla by být agentkou? Jen další prostitutka? A co jsou oni zač? Přidala se ta "hérečka" k síti v září 2017. Poslední veřejný příspěvek má v květnu 2019, pak už nic. Bohužel, asi jsou tedy spřáhnutí s onou sektou, "moji bachaři". Rozhodně jsou nastaveni jaksi východně, ani to netají a fotografie skupinky oslavujících lidí po mém útěku, kterou jsem viděla v tisku o tom rovněž vypovídá. Měla jsem obrovské štěstí, že agent není žádný Einstein, spíše ho využili, jen pouhý opilec, pasák, který jim přerostl přes hlavu. Školen v Rusku, včetně oblíbeného stolního léku, jeho celá odporná minulost. Paradoxně to všichni okolo vidí, já tedy ne. Co bude, když není ani v pátrání?