Předběžně netvrdím, že bych byla proti hmyzu nějak zaujatá! To mě ani nenapadne, roztodivná havěť již neodmyslitelně patří do našich příbytků, jiná nám dokonce obstarává med či alkohol, že...
Kupříkladu octomilky: kde se ty holky berou? Je to čeládka vrtulovitá, nadmíru hojná a pracovitá...
Po ránu jsem v kuchyni načapala celou rotu, celou snad divizi anebo nevím, obklíčila houbu na umývání nádobí, a ani to jim kupodivu nestačilo! Celé jižní křídlo napadlo hrušky v míse a spojka se již snášela nad naložené sudy! Buďme rádi, že nežijeme na Havaji, jejich octomilky jsou prý větší než naše moucha domácí!
Mravenci už naštěstí dali pokoj, jejich nájezdů se obávaly ponejvíce děti. Ono vyfoukávat z drobenkového koláče tyto povětšinou černé Ferdy nebyl žádný med! Med oni také rádi, i děti, i ti mravenci, samozřejmě.
Ani proti včelám nic nemám, každý ví, jak jsou sladké, pracovité a medonosné, když přinesou divný med, včelař se hned zaraduje a vyrobí si medovinu! Nesmí se ovšem vyrojit v pátém patře panelového domu, jak se jim před pěti lety podařilo!
Dále tu máme jejich sestřenice vosy, jsou pěkně pruhované, zvídavé a kousavé. Nožka mého synka nezareagovala dost pružně na pobídku: "nekopej do těch hrušek !" Odpovědí byl však už ne můj řev, takhle nelidsky tedy neječím, kluk měl na nohou kroksy a dírou mu tam jedna vlétla a on jak kopal, tak ho pokousala na mnoha místech levého chodidla.
Mne letos vypekly také, v červenci na borůvkách jsem se jim nechtěně probourala pravou nohou do jejich bytu! Než jsem se vzpamatovala, měla jsem za sebou sedm žihadel a nechtěný striptýz před hajným, který se ale diskrétně otočil, když zjistil, že se jedná o žihadlovou invazi!
Podezřívala jsem červotoče, že si zasedl na mé piano, připadalo mi, že v něm vrtá, a to za trest, že se naň dost necvičí... Na pravý původ zvuku jsem přišla záhy, děti houpající se na zápraží na houpačce vytvářely právě takový zvuk, který jsem mylně přičítala červotoči...
Všimněte si, že nejmenuji mouchy! Na ty již lidé dávno vymysleli plácačky nebo mucholapky, nevzhledné žlutavé lepkavé krápníky, na něž se zhusta chytnou pro změnu lidé...
Nejpodivnější moje vzpomínka z dětství se datuje zhruba do mých pěti let, kdy deratizér ve školce likvidoval šváby. Byl to takový hrůzný surrealistický obrázek, na zemi jich ležely stovky a dospělí je zametali smetáky...
Nejkrásnější byla ale loni růžová fasáda školy, po níž se procházely tisíce berušek! Bylo to právě v září.
Pěkný podzim ať již s hmyzem nebo bez! :)
