"Ditíku pocem II.! " aneb mezi exoty...

"Ka-ka-ka-ka-du..." Slabikuje chlapec ve žlutém tričku. "Kakadu." "Kakádu" odpovídají mu kamarádi a papouškují po něm.

"Jé, helé, to je zvířátko?!" Posmívá se kdosi Josefovi, který v patnácthodintřicetdvěminuty leze po břiše k miskám orla kejklíře.
A úplně nejtrapnější typická chvilka u zoborožce Mařeny: Pepa chce předvést, jak "vycvičená" zoborožice žere hlodavce takzvaně z ruky (tuto chvíli si můj velitel velmi užívá) a před klecí se tísní dav čumilů. Nic z toho však nebylo! Vám by přece taky nechutnalo, kdyby na vaše sousto vejralo čtyřicet párů zoborožích očí ze vzdálenosti čtyř metrů...
Zpět na základnu. "Sloninec?!" "Tady ptáci.!" " Vezeme vám okus." "Šelmy?" "Pošlete nám kuřecí maso." "Ptáci!" "Tady terárium, chcete cvrčky?!" "Insektárium, prosím!" "Plazi!" "Hroši!"
Nejkrásnější oči mají žirafy a hnedle po nich puštík africký. Vyvalí je a snaží se tě jimi zastrašit mrkáním. Jako mrkací panenka. Tak dost rozjímání, hop do práce!
"Dytíku, pocéém..." Chci zvolat, klika cvakla,... A proti mě letí obrovské monstrum velikosti slepičího vejce...
Mohla to být má smrt. Letěl proti mě ten šváb, co je skladujeme v platech na vajíčka, ale že i létá mi nikdo neprozradil... "Podívej má ještě poměrně malý křídla, ale až mu dorostou..." "No cože? Navíc je to mládě?!"
Pan vedoucí otevřel mrazák a přidušeně zvolal: "Všichni sem!" (v mražáku byly šťávy a pak ještě cosi jiného). Evžen, který tu pracoval před námi si nechal podchladit živé cvrčky a jaksi na ně zapomněl.
"Cvrčci, tvorové to poměrně inteligentní", jak Pepa suše poznamenal, se vydali po cestě severním polem chladničky typu X several Y. Někteří pošli už cestou z krabičky, nejsilnější, ledem pokrytí jedinci svůj krátký život hrdinně ukončili u dvířek vedoucích z těch umělých ledovců...
"Zmrzli jak mamutíci!" Usmál se ledově kolega (kdo to jako bude uklízet?!) Doufejme, že Evžen...
Svérázná Jiřina nám rozkazuje: "Kamennou misku těm idiotům, ty ostatní zeleným debilům." recituje svýmmonoto'nním hlasem.
Dav opět ani nedýchal a brigádník místo myši uchopil rovnou celý talíř obložený talíř a řekl své slavné: "Na, Mařenko!" Ovšem zoborožec uvyklý na ladné rozhoupání myši za ocásek byl zmaten. Co si má z přebohaté nabídky asi vybrat?" Vybral si ruku. Klovl Pepu velmi silně do zápěstí. Miska spadla, Josef zkřivil tvář a návštěvníci se rozmrzele rozcházeli. "A na to tady čekáme!" Řekl jakýsi člověk své paní. Krotiteli Mařeny jsem omotala obvaz kolem zápěstí.
Další den ho povolali uklízet zimoviště ptáků a nakonec odjel do Chorvatska, zřejmě objevovat nebo krotit faunu... Nebo pozorovat puštíky? Na ostrově Rab jsou například slyšet až v kempu...
Dnes výrazně nestíhám! Sama, zkušenosti pramalé, chutí opeřenců neznalá. Otevřela jsem tedy "ptačí kuchařku" a namíchala čtyři základní směsi, takzvané míchanice pro jednotlivé ptactvo. Mixér jede na plné otáčky, mizí v něm jogurt, med, broskev, ananas, ochutnám: " Mňamka!"

Když jsem setrvávala před myšárnou, přišly ke dveřím dvě rodinky. Nejprve jsem se domnívala, že zabloudili, ale šli zřejmě na nákup hroznýše, ale nevím, jak to dopadlo, protože paní strašně lamentovala, že už teď´k nim nikdo nechodí na návštěvu, natož kdyby si pořídili hada, teprve by nikdo nepřišel...
Já dostala své hlodavce a hned šla nakrmit sovice sněžné. Chytily vždy myš v letu, jsou celkem plaché.
Vcelku hladce jsem se dostala až k puštíkům woodfordovým, kteří byli jaksi zmateni a jeden z párku se mi snesl drápavým skokem na nohu. Ale asi se lekl, ještě víc jak já.
Zato "modré vrány" se zase vyznamenaly: Křičely a hlaholily přes celou Královédvorskou kotlinu jako o život!

"Modré vrány" říkám pracovně arům hyacintovým. S ocasem o měří okolo necelého metru a jsou krásně kobaltově modří. Ale jak už jsem řekla, ječí jako sirény. Dneska jsem si je nahrála na kazeťák, v místnosti kde přenocovávají je vysoký strop a jejich hlasy jsou unikátní.
A co Dytík? Sem tam mu hodím červa, vidím ho málo, v pondělí po obědě byl odchycen šéfem a pak jsme si to s ním štrádovali s ním pěkně přes půl ZOO do vitrín.
Když mu červ takzvaně nesedne, zadívá se do jednoho místa, načepýří se a šeredně a zhnuseně se oklepe.
I když - opravdu se mi po něm stýská.
A s tím Kalousem už se to taky vyřešilo. Milý pan Kalous pracuje na opičárně a tudíž má stejnou linku, jako my, ptáci.
Dnes vládlo vedro, vzala jsem si šortky a tílko a šla na klec orla kejklíře. Měl tam binec a chtěla jsem si odnést pírko, mám jich celou sbírku, od loriů, plameňáků, hyacinťáků,...
Zahradníci se činí, slyším sekačky. Tak, ještě to pírko...
V tom hukot sekaček zesílil a co to? Kejklíř mi přistál na zádech! Vyjekla jsem, protože jeho drápy se do mě bolestivě zaryly...
Zde mé tehdejší zápisky končí. Dytíka jsme zatím neobjevili, nehledali jsme všude a důkladně.
Mé jméno pobavilo již dříve, spolužáka rmoutilo, že ho nemůže zahrnout do šuplíčku s hy-chy-ky-ry-dy-ty-ny. Jelikož mu bylo vysvětleno, že jméno Dita je cizí slovo, podobně jako di-gi-tál-ky, ještě déle než týden jsem se zbavovala přezdívky digitálky, případně digitální. No, připadala jsem si tím pádem jako exot, takže mi ten pobyt s exoty velmi vyhovoval!