Děti z Pirea a Perea...

Děti na břehu mořském v řeckém přístavu Perea spatřily na hladině odpočívajícího emigranta, jež vyhlížel úplně jako Ježíš Kristus. Ruce měl vzpaženy, nohy přes sebe, vlasy mu splývaly na ramena, měl plnovous a ty jeho zavřené oči!

Přivolaly tedy rodiče, kteří po krátkém ohledání zjistili, že pán jen odpočívá a na břehu měl položeno ukulele a kytaru. Každého jitra z toho přístavu

vyplují bárky a lodi do moří,
D
a slunce kulaté jak míč
G
s každým úsvitem v dáli se z hlubin vynoří.
D G
Jen děti z Pirea se po břehu loudají, moře jim nohy omývá,
D G
ty modré nedozírné dálky je lákají víc nežli země šedivá.
G D
R: Co moře zpívá pod křídly kormoránů,
o tom se zdává k ránu všem dětem z Pirea,
D
však každý mívá své jedno velké přání,
C G
sní o něm za svítání, jak děti z Pirea.
G D G
2. Každého večera se k přístavu, od moře bárky a lodi vracejí,
D
ty čluny připlouvají s nákladem ryb,
G
starých lásek a nových nadějí.
D

Odjel do Řecka, tedy emigroval, protože v české domovině mu policisté zakázali hrát a zpívat. Začal tedy, podobně jako bájný Orfeus, zpívat na mořském pobřeží. U moře, kde je vysypán i popel ostatků slovutné pěvkyně Marie Callas...Občas se vykoupal, aby vodu uslyšel svobodně šumět... Dlužno podotknout, že dokud se ve státě zpívá, ještě se neumřílo. 

Nutno říci, že kromě zpěvu ještě také skládal a psal, i zde na blogu I dnes, tedy spíše včera... 

Protože nebyl sám komu zakázali zpívat, svěřil se a zjistil, že jeho případ zákazu zpěvu ve vlasti není vůbec ojedinělý. Vrátil se, aby zpíval dál, česky...Jsem tedy svědkyně pěvkyně těchto jeho podivuhodných zážitků! 

Zpívat zakázali nám pěvcům v Českém Krumlově, dále choutky ke zpěvu byly upraveny náležitou stěhovací vyhláškou okořeněnou inovativní poznávací hrou úředníků matičky Prahy, který že břeh Vltavy je ten pravý a který levý, rozeznávat sudou a lichou hodinou, což zároveň omezilo jakékoliv požívání alkoholických nápojů, protože pro to věčné popojíždění a hlavně hlídání hodinek bylo zhola nemožno požívat či vybalovat Orffův instrumentář a shlukovat tak zvědavý lid do nežádoucích hloučků.

Také to rovněž vymýtilo možnost používat při zpěvu písní oblíbené, avšak zkostnatělými vykonavateli byrokratické práce, které jsou skutečnou černou můrou všech kulturních komisí schvalujících festivaly a veřejných produkcí, zcela nevhodné pijácké obloučky, a tak přednes buskerů byl posichrován úřady žádoucí nervozitou a výkon tudíž v souladu s všeobecnou přínosnou ztrátou jakýchkoliv emocí. Přesto emoce byly propašovány do každičké písně, jakož i do hymny ve stylu reggae  s pijáckými obloučky.

 Vrcholem všeho byla však zkušenost před hotelem Ambassador ve slovutných Varech, kde obyvatel Kenobi, ze střechy domu či snad již z paláce podnapile zařval : Jdi si řvát do lesa, Tarzane! K táboráku." Ulice zůstala jaksi opařena, servírky na zahrádkách ustaly s roznášením a lidé byli dočista štronzo...

Zato mladému rastafariánovi  se písně Karla Kryla, Nedvědů a tak podobně  líbily. Dlouze zaštrachal v konopné tašce barvy slonové kosti, nejprve se nasvačil a po dalších deseti minutách vylovil cosi z útrob chatrného a děravého  již ekologického zavazadla a hbitým krokem přistoupil k pějícímu pěvci a položil mu obřadným gestem k nohám dva obrovské hřeby.  

Při příštích dnech po zpěvech, jsa rozrušen, rozezlený obyvatel Kenobi začal metat mezi zahraniční turisty na hlavní třídě vodní bomby. Kýmsi přivolaná policejní hlídka nezjistila nic zvláštního či neobvyklého během služby, voda se v tom horku mezitím vypařila  jaksi rychleji a odhozený igelit již nenasvědčoval ničemu podezřelému... 

Jít a hledat Eldorádo s karavanou mraků....! 

Jen děti z Pirea však nejsou tu na břehu,
G
dávno už musely jít spát,
D
a budou do ranního úsvitu snít o tom všem,
G
o čem snily tolikrát.
R: Co moře zpívá...