Chléb a hry...

Úsloví, které platí stále, jen už nestačí pouhý chléb a pouhé hry. Ano, lid se chce bavit, umírat smíchy a k tomu je zapotřebí šašků. Máme jich nepočítaně.

A už nemusí být nutně vtipní, stačí když se do pořadu umístí umělý smích anebo domnělý kašpárek začne se hystericky chechtat svým vlastním vtipům, aby bylo nám všem divákům jasné, že právě vidí humor, legraci, psinu, prču, hlínu, atakdále...  

Ale až po práci legraci, toť heslo údernické vracícící se jako bumerang před časem vyslaný zpět k východu. Ani špicový hantec ale nevyplní díru v idejích, ve smyslu tohoto humouru. Smích na povel zastírá samu úsměvnost, ničí humor. Ten nedejme zdegradovat!

Co že nám stranická centrála doporučila konzumovat? Buřty zvané vuřty a koblihy. Chléb by totiž vyvolal všeobecné pohoršení, musíme smažit a ne péci, fritovat přece, naše širé žluté lány nás k tomu samovolně zvou, na olejce. Pečovat o obilí? Oplatky se nepečou. Budou do nás také  cpát kremlrole. Koho chleba jíš, toho píseň zpívej? A jaká ta píseň podle vás je, o čem a o kom se v ní zpívá, jaký má rytmus, je v dur anebo v moll a má vůbec rytmus, není kakofonická náhodou?

Kategorie pracujícího lidu se tak znovu naplňuje, kdo nesmaží s námi, peče proti nám. Došlo nám ale, že právě dochází k vítězství hmoty nad duchem? Začněme filtrovat informace a obrňme se proti malosti, trapnosti a  účinku vyprázdněných frází.

Buďme tolerantní, trpěliví, jistě známe lepší "hry", než které se nám nyní servírují na podnose malosti, proti všemu co je na první pohled zadara. Shakespeara stejně nepředčí. Zeptejme se sami sebe, jestli to máme zapotřebí, ponižovat se a být pouhým konzumentem všeho předpřipraveného, šablonkovatého a malého. Není důležitější mít vlastní tvář, důstojnost, punc originality, pravdu, svobodu, demokracii?  

Přemýšlejte, jaký chléb a jaké hry!