Čas bez času jako hrad bez hradu...

V kuchyni mám na stěnách dvoje hodiny, nehledě na to, že písnička hodiny také bývá milená. No a každé jdou trochu jinak, jedny se předcházejí. Převelice často však právě v lednu dochází ke zvláštnímu jevu: 

Hodiny zničeho nic skončí svůj zbrklý závod s časem a úplně se odmlčí, zastaví a nejdou. Mám vypozorováno, že se tak děje nejčastěji v měsíci lednu, kdy člověk by nejvíc čekal, že si vezmou nějaké předsevzetí do nového roka a začnou konečně sekat latinu, a to i ty s těmi arabskými číslicemi.

Jenže ouha- je leden a hodiny nejdou, nejradši ze všeho by se dalíovsky a surrealisicky rozplizly na fíkus a daly si zimního šlofika. Nejhorší bývá to bezčasí, kdy tápeme v nevědomosti časové. Je už dnes anebo zítra? Jdu správně? Dotikaly navíc i cibule a mobil není dobit?!

Překontrolujeme, že nejsou očividně poškozeny neposednými potomky, pře-kon-tro-lu-je-me. Obvoláme opatrně příbuzné, zda jsou zdrávi a živi, což je naplní jak jinak než určitým podezřením typu, že zrova pijeme či chceme od nich po slevách peníze, které nám došly či hůře dokonce rozhodli jsme se po nich  dědit... Však jsme jim již pohrouženi volali uprostřed oslav svátků za zvuku televize. Avšak my víme, že člověk pověrčivý má za to, že když se ručičky zastaví, tak se nežije, neboli symbolizuje to nějakou smrt. Sice se to nikdy nepotvrdí, ale co kdyby. Opravdu, obvoláme Slovensko až po Středozemí,  uctivě se optáme a nakonec si oddychneme, že jde zase jen o baterie. Příbuzní se také leknou, co se děje, poptají se na zdraví ( v duchu myslí i na to duševní), a tak si navzájem sdělíme, že vše je vlastně o.k. 

Ne náhodou mají na východě hodinové strojky takové oblibě, věta "Daváj časý!" byla často překládána, jak byla nechvalně proslulá! A také na věčné časy a nashledanou v lepších časech ještě. Kdyby člověk mohl vlézt do hodin, určitě by věděl, kdy a v kterém období se z nich vynořit, myslím, že každý má svá oblíbené věky. Jsou zase i takové, kdy by nevystrčil ani nos a přibitý by v těch hodinkách seděl. Nejlepší doba je doba svobody.

A to jsem postřehla, že prý se měl  nedávno zastavit dokonce i stroměstský orloj, to by se mělo obvolávat doalelůjá! A jiné inštance než tetičky. Malověrní, čas kostižerný!

Také to bude tím, jaké baterie se do nich nacpou, a jak je přístroj časově stráví či odmítne trávit.  Nejlepší čas je sumertajm, to ví přece každý.

Tikání a odtikávání máme ještě v patrnosti od Silvestra, mnozí jsme krátce ještě po kopřivce z jahod v šáňu...Bude to tím, že štáva  v hodinkách vystačí právě  jen ten jeden rok. Oč lepší to měli uživatelé přesýpacích a slunečních hodin, to si my nedovedeme ani představit. A ušetřili navíc. Pro nás každá bouřka znamená hrůzu z toho, jak to asi dopadne, nevíme totiž, co dřív povypínat.

Nemám čas, musím už běžet! :)