Buďme zkrátka spontánní...

Rozhodla jsem se, že budu alespoň někdy uvolněná a nesešněrovaná věčným neřádem světa řádem, i když občas to vypadá dost těžce. Čas určitě hraje svou roli, však opravdu nemyslím, že by byl alfou omegou světa.

Vlastně "spontuju" lehce stále, neboť při krocení tří chlapců přicházejí chvilky nadčasové a legendární, v moment, kdy ale přijdou, jsem však mírně řečeno vyčerpaná.

Namátkou několik událostí posledních dní: Nejmladší syn při pádu z lyží ztratil přilbu a již jsme ji v husté sněžné kaši nevysvobodili, leží tam, jak pod lavinou, snad dodnes!

Dále prostřední kluk si zahrál včera na hlavní roli ve filmu "Ztracen v New Yorku", Vím, že to je přirovnání přehnané, ale byla tma a on se nevracel a nevracel, skrýval se před bratrem za auty, aby ho ten jen tak nevypátral...

Být svěže spontánní by mohlo někomu přijít nepatřičné, až třeba lehkomyslné. Ano, spontánnost jistě znamená jistou, nesnesitelnou až lehkost bytí, jak by řekl Kundera. Oproštění od nánosů každodennosti, stav zapomnění, vcítění se do činnosti, kterou provozuji,stav plynutí. Jistě přináší určité uvolnění, radost,...

Spontánní je jít a postavit sněhuláka, tedˇ hned a bez přípravy, rozeběhnout se zničehonic po louce, zazpívat nahlas a bez varování písničku, zkrátka udělat to nahodile, jakoby nic. Také beztrestně.

K čemu by to mohlo sloužit ptáte se? Jen tak, z radosti bytí, pouze a jen z té podstaty že jsem živ, zdráv a veselý! Záchvěv přirozenosti, lidskosti a niternosti.

Děti jsou velmi spontánní. Jonáš se mne tuhle vážně otázal : "Můžu si vzít na cestu do kostela sebou vyhrnovák.?! "

Každý z nás vnímá jinak, má jiné prožitky a ví, co na něho jak působí. Spontánnost zabíjí nudu, přerušuje nakrátko řetězec stejnostejných naplánovaných aktivit a probouzí smysly a též chuť do života.

Takové nenadálé probuzení v čase, osvobození z letargie a všednodennosti. Uvědomění tady a tedˇ, pomíjivosti dní a návrat k smyslu, podstatě. Nemusíte zrovna prchat přes plynovod před policií s čůčem v ruce jako jeden můj letitý kamarád s přáteli o půlku mladšími, i když věřím, že adrenalin je prostě potřeba prožít vždy... Nebo mlátit kohosi přes hlavu deštníkem, i když to vypadá efektně...

Dnes odpoledne jsem ve vedle stojícím autě na parkovišti spatřila růžovou rtěnkou namalované srdce. Nevím, zda bylo vně či zevnitř, asi to není ani podstatné, podstatné bude, že udělalo mnoho radosti a způsobilo pěknou chvíli. Doufejme, že přitom nebyl nikdo zraněn a nepřišel k finanční újmě...:)

Také si můžete dát voňavou koblihu, nebo třeba zavřít mobil do špajzu, fantazii se meze nekladou. Anebo si pusťte pěkný film anebo hudbu, kterou jinak neposloucháte, udělejte každý den cosi jinak.