Bruslíš, bruslím, bruslíme...:)

Dnes jsem to konečně dokázala! Vypiplala jsem třetího bruslaře! Nebylo to ovšem jen tak, vlastně mi notně pomohl jeho kamarád ze školky, jezdil totiž chvílemi i bez držení maminky. Můj třetí princ, tedy bruslař, se chtěl také naparovat, že to vlastně umí, že tato příslušnice cechu maminek, to jako já, ho spíše jen zdržuje. Takže zatímco na začátku naší lekce podkluzoval, rapoval a stíral sníh z ledu, na konci už se s Tonem vesele strkali.

Přičemž ještě před rokem jsem měla rappery dva a vždycky jsem absolvovala dvě kolečka s jedním z nich, na "potítku" už se na mne tetelil další, a tak stále dokola celé veřejné bruslení.

Vlastně těch bruslařů vypiplávám více, úplně bych zapomněla na tu partu žáků ze základní školy. S nimi to leckdy není jednoduché, někteří jsou nuceni sebou vléci židli, to pro případ totální únavy buď své nebo pedagogovy... Také je jistě nutno dbát na pitný režim a děti natěšené na horkou čokoládu z automatu vyvádí občas skopičiny. 

Ponejprv než jsme vůbec zvládli opustit onu ledovou plochu, rozsypaly se žákyňce drobné mince určené na sladký nápoj a nešly vůbec odlepit. Až když jsme použili její brusli a penízky se jali odřezávat, přestala slzet. Poté se ukázalo, že čtvrťáci hůře vidí na nápisy a ten den jsem si dala asi tři kafe na stojáka nevlastní vinou...

To my, jakožto krásné osmačky, zářily na ledové ploše, vybruslené, zatímco jedna spolužačka jen posedávala celá unuděná a zmrzlá na lavičce. Nakonec to Dáša už nevydržela a povídá: "Jarčo, ty nemáš brusle?" A zmíněná na to:" Bruslej jen puberťáci!" Dáša se hluboce zamyslela a pak pravila: "Každej se nemůže narodit do důchodu, jako ty, Jarmilo!" A bylo vymalováno.

Není vůbec špatné vyrazit za tímto sportem na přírodní led. Jen je potřeba dobře vybírat, aby se člověk nedostal na tenký led, nebo aby se neprobořil. Když jsme se sourozencem přehodili ladně předlouhé tkaničky přes rameno a vyrazili směr přehrada, vzpomněli jsme otcovy příhody, kterak jako chlapec vjel do vysekané okysličující díry určené původně kaprům při hokeji na skelném rybníce. Byl zachráněn, to dá rozum, tenkrát kluci nosili na sobě pro strýčka příhodu dvoje tepláky.

Přehrada byla zamrzlá, slunečná, fotogenická. Krásně jsme bruslili, ale pak jsme spatřili nad korytem řeky zmrzlou labuť. Bylo nám jí velmi líto,  protože jsme však zaslechli nezvyklé zvuky, nakonec jsme odešli domů.

Druhý den, opět s tkaničkami okolo krku jsme se dost vyděsili, místo celistvé vodní plochy jsme uviděli  řeku  rozmrzlou a pokrytou ledovými krami... Ono lupání a praskání den předtím zřejmě mělo prapůvod v pukání ledu...

Do letošního roku si přeji ze všeho špatného se vybruslit, aby se pohnuly ledy a abych mohla řezat zatáčky, no,  jaké budu chtít. Době ledové zdar!