Boty pro kočky

Jak tak dneska koukám na olezlý škrpál na břehu Labe, přemýšlím, kde se nachází druhý do páru. Asi o zátoku dál, či o pár set metrů výš? O přezouvání, nazouvání a botách již vím mnohé. Někdy je to ovšem pro kočku!

Zatímco v obydlí chodím nejspíš bosa, na ven používám  sbírku nejrůznější obuvi, kterou  měním dle oblečení, nálady, počasí, cílu cesty, a tak podobně... 

Protože doma nejmladší kluk hraje rád fotbal, zejména s bačkorami, nejde mi to ho to již přes tři léta odnaučit, kolikrát nosíme přezůvky alternativně, každou barevně jinou. 

Naše známá, mimochodem taktéž kočka, nutila pasažéry při vstupu do svého automobilu značky Peugeot, a to nejen rodinné příslušníky, přezouvat se do háčkovaných papučí, aby jim nenanosili do vnitřku přemísťovadla nečistoty... 

Jiné mé  kamarádce, kočce, zalezl psí exkrement do vzorku luxusních gladiátorek při cestě vlakem a najednou jsme se k ní málem nechtěli znát, navíc se jelo na důležitou kulturní akci...

Historicky se nosily jeden čas i velmi malé botky, čím menší byla nožka, za tím krásnější byla považována nositelka. A zde nejde nezmínit, jak se boty v rodinách občas dědí, třeba z bratra na bratra, z matky na syna, ale už i ze syna na matku kolikrát!

Správná kočka nosí podpatky, musí se ovšem před chůzí chůdmo zkontrolovat statika podpatků! Vymstilo se mi v životě hned několikrát,  že jsem tuto technickou kontrolu zanedbala, následkem čehož jsem byla za prvé nucena jít bosa přes náměstí, napodruhé mi ulétl podpatek a dva gentlemani v tretrách mi na stadionu odloupli i ten druhý, abych zachovala nutnou rovnováhu! 

Jindy v zimě, při asi dvousté pravotočivé zatáčce na zimním stadionu mi znanadání ujel nůž z brusle. Byla jsem nucena tápat mezi ostatními rychlobruslaři a hledat jej, odrážejíc se od druhé brusle jako na koloběžce...

Siamská mňaudáma, která se u mých rodičů dožila neuvěřitelných osmnácti let, byla také marnotratná! Nejenže měla obojek a vodítko, jež zarputile odmítala nosit, ale leckdy si za svůj záchůdek zvolila matčiny lodičky.

Jednoho pěkného večera si navíc vlastními tlapkami vyrobila podomácku holínky. Hověla si právě na skříni, když ji přepadla potřeba a skočila si, jak byla zvyklá, na kuchyňskou linku, kde právě odpočíval teplý borůvkový želé koláč. Nutno dodat, že se trefila přímo doprostřed plechu a vytvořila si fešné fialové holínky. Po linoleu se smekala a svými slizkými nožkami vytvářela na žlutém podkladu zajímavé astraktní kompozice...

Přeji všem kočkám cesty bez uklouznutí a ps.: " fialové holínky jsou vážně in!"