Blog o vandalech...

Vandalům a nejen jim nastávají pravé žně... Času plné ulice, zákoutí, pravá okurková sezona na rozkvětu. Za nedávný čin se rozhodně omlouvám! Nicméně stalo se, ale nemíním si tím kazit onen okurkový salát.   

Moje provinění ovšem musím zdůvodnit, omluvit, vy byste reagovali možná stejně. Naše rodina se vandalství nedopouští, k většině činů dojde náhodou, nešikovností, teplem, nízkým věkem, apod.

Tedy jako dítě jsem možná měla na vandalství trochu našlápnuto, to uznávám, dodneška jsem nejvíc ze všech podezřelá, že jsem otci zničila na počátku osmdesátých let zbrusu nový lak na fiátku vyvedený v pařížské modři, strýc autolakýrník se vážně vyznamenal . Proč jsem měla v ruce cihlu a na autě zel rýpanec jako tele, fakt nevím, asi mne zajímalo, zda se pod vrstvou nátěru kdesi vespodu neukrývá náhodou  důvěrně mi známá, původní, rumělková červeń, neměli mne přeci másti, že auto je nové. 

Stejného deliktu jsem se dopustila jednou v mládí na plese, kdy jsem ve veselé náladě chtěla "dostínovat" koně mléčnou čokoládou na veliké tapetě. Přihlížející se rozdělili na dva tábory, cizí byli pro a známí proti.

Přesto, že mne rmoutí nechat něco zchátrat a snad právě proto jsem se na prahu dospělosti, rozuměj, po opatření občanského průkazu rozhodla k nehezkému činu. Moc jsem si přála nové lyže a své stávající neznačkové vybavení typu Sulov jednou provždy odhodit. Dnes, v době retra, bych mohla dvojnásob plakat, jejich cena má jistě tendenci vzrůstat. To jsem ovšem nemohla vědět a rada od staršího kamaráda zněla jasně: " Zkus ty lyže prošlápnout! "  

Můj svět se náhle zúžil do jediné naděje, a to zlomit alespoń jedinou Sulovku, abych se přiblížila něčemu jako Rossignol... Nebudu vás napínat, lyže Sulov jsou naprosto bezkonkurenčně nezničitelné a nepoškoditelné, skluznice pravda kapku poškrábat jde, ale tento výrobek jinak všem vřele doporučuji, zejména když máte těžký sníh, táhnou spolehlivě svou vahou nositele dolů ze svahu. Ony lyže zničila až stoletá voda ve sklepě, kterou Labe poslalo o bezmála deset let později, jak jinak, než jsem potřebovala.

Když syn tuhle přišel s koupelnovým okénkem na krku, že koukal, co křičí odnaproti, pochopila jsem, že zábava mne nemine. A právě kvůli dětem jsem se vandalismu dopustila. Při obědě v dřevěném jídelním setu jsem před týdnem zahlédla vedle svého talíře nevzhledný hákový kříž velikosti pomalu pivního podtácku. Před dětmi jsem se držela, jak však zmizely, popadla jsem nůž vystřelovák, jala se zcela rudá rýti do dřeva a začernalý znak jsem dala celý do bílého kruhu až se z něho náhle vyloupl šestibarevný míč. Nějak jsem přece musela zabránit, aby naše stolování proběhlo k světu, stačí vylitá pití a jiné nehody. Také považte ty otázky, které by na mne jistě útočily!  

Čili než začnete rýt, pečlivě si  to rozmyslete,  naučte se gramatiku, a svému výtvoru dejte patřičnou patinu, protože bystré oko dítětovo si řvavě světlého míče všimlo a přísně se otázalo ostatních a když všechna ramínka zavrtěla hlavou, bylo to na mě a já musela v křížovém výslechu vysvětlovat, proč že jsem ve svém věku a v roli matky ničila majetek kempu! Řekla jsem jim pravdu.