Barbaři a bary...

Náš národní nápoj je každému i ve světě znám. Všichni tušíme, že hrubá síla okupantů v sobě nese stopy barbarství, a to i historicky, proto jejich nápojem bývá jiný drink. Pod vlivem těchto nápojů pak osazenstvo reaguje následně  

Zatímco pivo působí většinou jakožto sedativum, pak vodka jednoho nakopne, druhého rozehřeje doruda.

Neznám třeba jiné národní nápoje, možná ještě tak Tequilu a Kubánský rum.

Někteří barbaři neúnavně vysedávají u baru, od nichž slovo barbar sama pro sebe odvozuji... Jsou to lidé, kteří vítězí hrubou silou. Občas si to vyzkoušejí na ženském plemeni.

Připomínám si nyní film Planeta opic, byl velice nadčasový. Skupina méně bystrých vzdálených příbuzných člověka tam zvítězí hrubou silou  nad vírou a rozumem. Nemá sice Boha, neumí ani ovládat nejmodernější techniku, zato však umí používat svaly i klacek.

Nedávno jsme byli svědky zajímavých a vcelku vtipných happeningů, kdy se před některými ambasádami u nás i kupříkladu v Londýně pořádaly  sbírky bílé domácí techniky pro ruské vojáky. Lidé z prozaických důvodů nosili před ony budovy ledničky, pračky, konvice či mikrovlnky. Připomíná mi to silně text Timothy Snydera.

V  jeho knize Krvavé země se dočteme: "Kolektivizace a industrializace 

Sovětský svaz zmodernizovaly, jenže na rozdíl od Západu se tu nevěnovala pozornost obyvatelstvu, nebo přesněji řečeno zákaznictvu. Sovětští občané, kteří ovládli východní Polsko, tak padali z jízdních kol, pojídali pastu na zuby, myli se v záchodových mísách, nosili několikery hodinky, používali podprsenky jako klapky na uši a dámské prádlo jako večerní róby. Nicméně i polští zajatci projevili ignoranci, a to v záležitostech mnohem zásadnějších. Na rozdíl od sovětských občanů, kteří se ocitli v zajetí, byli tito Poláci přesvědčeni, že bez právního podkladu nesmějí být odsouzeni ani popraveni. Tak propastné nepochopení rozdílů v běžném životě občanů SSSR a Polska, z nichž mnozí kdysi přišli na svět v jedné carské říši, dokládalo hloubku společenských proměn, jaké v zemi prosadil stalinismus."   "

K tomu mne ani tak nenapadá, že jsou invazisté sto let za opicemi, ale zajímá mne, proč asi v dobách ruských satelitů v Československu byly tak oblíbené pyžamové plesy, šlo spíše o snahu zalíbit se nadřízenému, anebo se již jednalo o břitkou satiru? Co u toho soudruzi pili, že takto bláhově jednali?

Také humanismus, člověčenství  zřejmě pokulhává v tom ohromném molochu států, lidé tam padají jako mouchy a zdravotní péče asi  nebude kdovíjaká...  

Pamatuji se, že po pádu Železné opony jsem zajedno měla při cestování slušnou  jazykovou bariéru poté, co jsem se nuceně učila jen rusky, a za další, rovněž jsem byla v kulturním šoku v roce devadesát nejen při pohledu na plné regály v Rakousku...

O nevědomostech invazivních vojáků svědčí rovněž skutečnost, že se dobrovolně vystavili radioaktivnímu záření v Černobylu a zřejmě si jako suvenýr nejen ve vzorku pneumatik odnesli tuto látku sebou do jiných oblastí Ukrajiny, ba i za hranice do Ruska či Běloruska. K měření sievertů používali navíc starodávný dozimetr z 50. let, tedy muzeonoidní přístroj... 

Ale zpět k barům- podle mne musejí nápoj v mnoha případech fasovat, aby překlenuli situace, do nichž jsou ne vlastní vinou vtaženi. Zkrátka- barbaři nejenom z barů jsou metlou lidstva.