Mnoho lidí se správně domnívá, že Ukrajina byla loni v únoru zářijovým Českem roku 1939. Tedy Českem před Mnichovem. Ano, je to tak. Podobně mohl totiž Zelenský odejít do exilu přenechat zbaběle, bez boje svoji zemi nočním vlkům.
Všechno dopadlo jinak, Putlera se dodnes snaží zastavit, odsunout. Proč by měl nechat agresora vpustit domů? Má historicky vydržené právo? Ne. On sám by také při nejmenším vpádu na svůj píseček připomínal královnu sršního hnízda. Ukrajina dosud existuje!
Proč to tu přenechávat nějakým obludám, když my jsme tu doma? Říká se už i v pohádce Potkali se u Kolína.
Slova o tom, že na Ukrajině se bojuje i za nás tak mají nadčasovou platnost. Protože i my jsme měli zde zelené mužiky dvacetjedna let a oni by tak klidně mohli říci, že mají u nás vydržené právo bydlení.
Volodymyr se snaží vyhodit, vykázat Putlera na chodník ze svého domu. Buďme obezřetní, co se odehrává. A nedopusťme připokakání z burana na Volze.
Lidé, kteří mají na fotkách cedule s nápisem "Jsem Chci mír"... , by nás měli varovat. Určitě to nejsou Češi, protože cedule jsou natolik nesprávně napsány, jako by je psal diletant či spíše občan ze země zemědělského náčiní. Tipuji proto na cizojazyčný či snad o hodně méně bystrý kompars.
Jistě mír chceme my všichni, ale ne všichni chceme býti otroky. Mír má cenu pouze pro svobodného občana, v rámci svobodného života, jinak nemá příliš smysl. Pokud se jedná o mír bez svobody, jedná se ve skutečnosti o vazalství, o otroctví.
Jsi- li mezi vlky, čti Tóru. Vlci vyjou dostatečně falešně, určitě je přelstíme, jako v pohádce O koze. Chytrostí neoplývají, spíše vulgární silou a chtivostí okrádat a zabíjet...
Putler narazil na železnou pěst Zelenského, který je hrdina. Sláva Ukrajině.
Foto: Šimon Hlinovský
