Aktivismus je styl života

Občanský aktivismus je rozhodně styl života a je v přímém rozporu k občanskému pasivismu. Pasivní diváci od teleseriálu vskutku naši zem a společnost do kupy nedají a nevzchopí. Opakem jsou čaulidi. 

A protože je to životní styl podobně jako třeba vegetariánství anebo hnutí Brontosaurus anebo hnutí Trampingu, může tím být zaujata celá rodina, včetně dětí. A je jedině dobře, že děti vnímají osud naší země a vědí, že se lidé pokud nejsou spokojeni, mají možnost shromáždit se a setkávat se v liberální a demokratické miniverzi společnosti, která je tvořivá. Je to pro ně určitý vzor. Že se tam jedině tam nemusí hrbit, lísat ale mohou naopak svobodně hovořit otevřeně o svých pocitech. Také mají právo na svobodné výtvarné vyjádření problémů a obav, které vidí kolem sebe, nemusí se jakkoliv omezovat ve svých tvůrčích nápadech. 

Samozřejmě jako dnešní komunistická rodina má možnost masírovat své pionýry, jak se to nakonec i nyní děje v Krkonoších ve svých organizacích, je nasnadě, že lidé s opačným názorem mají pro své děti svou alternativu. Nikdo jim v tom nebrání. Aktivisté jakožto členové Undergroundové společnosti číslo dvě mají stejné právo na předávání svých vlastních zkušeností podobně jako oni Vondráčkovi pionýrci. Aktivisté mají také svoje hrdiny, svoji kulturu a mají tudíž právo to předávat svým pokračovatelům. To, že se to neshoduje s tím, co hlásá nějaké jiné hnutí není vůbec důležité. Jsou jen odlišní, jiní. 

Až se k nám právo vrátí a budeme moci své děti po svém vychovávat, bude to obrovský přínos. Až nebude školství svázané svěrací kazajkou šablon například. Až naši představitelé nebudou kriminálníci, lháři a  ostudou pro naši zem.

  Malí aktivisté nosí jen placku s otazníkem, protože mají spoustu otázek. Nenosí žádné rudé modré mundury, mají jen hlavu vzhůru a zdravé otázky. A ty jsou prosté a průhledné jako jejich víra ve spravedlnost, v dobro, ve svobodu. Ve svobodu slova, názoru a víry.