Afrika v šálku kávy

Zvuky obklopují celou naši existenci, celý náš život. Záleží na tom, které nás vzpruží, které naopak otráví. Šumění moře, celkově zrovna zvuky pohybující se vody jsou hojivé a vzbuzují v nás libé pocity. Pro matku dětí ovšem i takový zvuk správně ždímající pračky může být oázou  či krásnou skladbou. Stejně tak pro muže může znamenat zadostiučinění zvuk sekačky na trávu, cirkulárky, šroubovačky, drtičky větví, taktéž motorové pily... 

Osobně mám nejradši  "rámus z kuchyně": mixér, myčka, mikrovlnka, papiňák, hlavně však kávovar. Ten si ale umí zurčet! Stejně ale tak mám v oblibě skřeky a nejrůznější houkání a kvílení z nedaleké zoologické zahrady. Když se to hezky propojí, piju si svůj šálek kávy někde v daleké Africe. No není to fajn?!

Zatímco ve vesmíru je prý absolutní ticho, což opravdu nechápu, "u nás ve dvorku" a myslím tím na jednom dvorku ve Dvorku Králové nad Labem, slyšíme běžně africkou faunu ve dne v noci. V zimě to není tak horké, přes léto ovšem, to je jiná. To si říkáme: " Co ti plameňáci dnes mají a co že  ti lvi dnes tak ukrutně řvou?"

Prosím vás, nechci si nyní stěžovat na ony hlučné sousedy, strážci zákona by nám v tomto jistě nemohli pomoci, navíc, nakonec jsou to zvuky docela originální...

Tak trochu je tímto poznamenán pomalu každý královédvorák.  Můj synáček například, zvyklý a zhýčkaný pohledem a poslechem cizokrajné zvěře, pořídili jsme si totiž permanentku, mi náhle při podobné procházce po vsi začal křičet z kočárku:  "Maminko, antilopy, antilopy!!", vida klusající stádo srnek.

Rybáři z onoho města pak přišli s úžasnou věcí. U vody a potmě na sebe při hledání nehalekají: "Jardoo", jak je zvykem jinde, ale dorozumí se pomocí hlasu hyeny skvrnité, takové to "ÚÚÚ a pak krátké "u" s otazníkem na konci. Až tedy uslyšíte kdesi u rybníka hyenu skvrnitou, nepropadejte panice, jsou to jistě jen rybáři hledající svého soukmenovce Jardu.

Spolužák ze základky mající mohutné vzezření nás kdysi úplně konsternoval, když se jal dorozumívat  s gorilami ve venkovním výběhu. Zcela bez váhání by ho tlupa přijala mezi sebe. Bušil si na prsa, drbal se na hlavě, vydával otřesné a zcela nelidské skřeky, Tarzan hadr, kolemjdoucí se velmi chechtali, byl velkou atrakcí pro zvířectvo i pro lidi.

Mojí největší noční můrou bylo, že jsem se obávala úniku některých zvířecích exemplářů a zdávalo se mi, že dům je v obležení opic či krokodýlů. Doufám, že podobného " Jumanji" se nedočkáme, o zvířátka je určitě bezvadně postaráno a my si můžeme směle vychutnat večerní vyjížďku na Safari.

Osobně až si příště uvařím kávu, zavřu oči a za zvuků afrického koloritu si řeknu: "ÁÁ, jsem doma."