MF Dnes přináší v poslední době seriál, který leccos vypovídá o stavu naší země. O stavu naší politiky, bezpečnostních složkách, ale – bohužel – i o stavu médií.Životní příběh Františka Mrázka je po všech stránkách zajímavý. I z toho důvodu, že svým způsobem jeho nejlepší období umožnila doba tzv. kupónového kapitalismu (tak trochu opak „gulášového kapitalismu“ maďarské provenience). Kořeny úspěchu Františka Mrázka spadají do doby veksláků a pasáží Václavského náměstí, kdy v době úpadku komunistického režimu vznikaly vazby, které přetrvaly i sametovou revoluci. Mrázek jich uměl využít. Otázka na média zní: Jak?
Pak přišla doba, kdy se pohlaváři bývalého režimu postupně rehabilitovali a dobývali se díky „špinavým penězům“, známostem i informacím a zkušenostem postupně zpátky do míst, která jim byla po právu zapovězena. Mrázek patřil mezi ně. Otázka na média zní: Proč?
Pak přišlo období tzv. opoziční smlouvy. Odhlédněme od ideologického balastu a podívejme se na to, kteří lidé se díky nám dnes známým skutečnostem aktivovali a jak dokázali perforovat do míst, která jim do té doby odolávala. Mrázek byl u toho. Otázka na média zní: Díky komu?
Podstatná ovšem je otázka, jak je možné, že informace o propojení politiky a organizovaného zločinu měly orgány činné v trestním řízení a přes to všichni aktéři jsou stále na svobodě. A proč se dostávají na světlo až dnes, po více jak šesti letech? Otázka na média zní: Je to náhoda?
O těchto informacích věděla BIS. Informovala své nadřízené? Pokud ne, tak proč? Pokud ano, tak s jakým výsledkem?
O těchto informacích věděla policie i státní zástupci. Konali úkony v rámci trestního řízení? Pokud ano, tak s jakým výsledkem? Pokud ne, tak proč?
O těchto věcech věděli dlouhou dobu i někteří novináři. Proč o nich celých šest dlouhých let mlčeli?
Policisté a státní zástupci, kteří na těchto věcech pracovali, museli odejít. Část v době, kdy se hledal obětní beránek po útěku Radovana Krejčíře, další část po nástupu Ivana Langera a Jiřího Pospíšila na příslušná ministerstva. Jaké byly důvody jejich odchodu?
Kde byl před sedmi lety plk. Kubice a jeho hoši, když tito policisté a státní zástupci volali po spolupráci?
A kde byli ti všichni novináři, kteří píší zasvěcené komentáře o té či oné složce o možných důsledcích jejího rozpadu? Budou pokládat i tyto otázky lidem, kteří jsou stále buď ve funkcích či „naživu“?
„Haló tady Franta, Franta Mrázek“ stále zní v uších. Je to bohužel ozvěna stavu naší společnosti, která se bude vracet.
Musí se vracet, protože kdo jejímu volání porozumí, porozumí i dalším věcem, které stále hýbou naší politikou.
