Myslela si, že vyhrabe oběť, avšak vyhrabala násilníka! Tak nějak bych asi uvedla tuto zprávu do Černé kroniky...
Máme psa a máme králíka. Nejdřív králík, Miki. Původně měl být zakrslý, ale vyžrali jsme ho do neobyčejné velikosti. Takže je to devítiletý obrovský černobílý beran s ušima až na zem a sebevědomím někam do nebe. Když jsme ho jednou v létě měli ve Zverimexu na hlídání, majitelka o něm vyprávěla hotové horory. Všechny psy, kteří se dostavili se svými pány na nákup, nemilosrdně vyhnal z krámu. Jednoho loveckého psa prý honil po ulici, pak se vrátil a pro jistotu zůstal sedět na prahu mezi dveřmi, aby měl ohaře případně pod kontrolou. (Bez obav, pes už se nevrátil nejenom do obchodu, ale ani domů.) Kromě toho náš hebký něžný Miki opakovaně dělal neslušné návrhy všem přišedším psicím. Větším jezdil na zádech, na malé jednoduše naskakoval. S ratlíkem to údajně mělo klapnout, alimenty se naštěstí nekonají- byl to samec...
Psice- Réza. Kříženec vlčáka, původně toulavá, živila se lovem, bezpochyby i králíků. Z tohoto důvodu máme zavedena taková bezpečnostní opatření, aby se tito dva nemohli bez dozoru setkat volně, ani přes klec. Miki vždy nastrkoval uši, aby ho Réza olízala, té tekly sliny až na lino, prostě jsme byli vždy obezřetní. Miki v předsíni, karabiny na kleci, Réza v kuchyni, mezi nimi dveře na klíč, neb Réza dosáhne na kliku. Jistota je jistota.
Dneska jsem si šla po obědě lehnout s malou. Probudily mě divné zvuky. Nejdřív jsme myslela, že má Réza jeden ze svých epileptických záchvatů, ale následovalo jasné panovačné zaškrábání na dveře ložnice. Za dveřmi stál Miki a dělal na mě jednoznačně vítězný ksicht. Okamžitě jsem se probrala. Králík nejevil žádné známky násilí, končetiny i uši všechny a v původním stavu, tak jsem se šla podívat po naší vlčici. V předsíni vyhrabaná podestýlka z posunuté klece, jasně Rézina práce, ale ona sama nikde! Nakonec jsem ji našla zalezlou pod synovou postelí, koukal jenom ocas. Nakonec jsem ji za něj musela vytáhnout, protože odmítla vylézt ven.
Dlouze jsem jí vyčítala vyhrabanou klec, rozražené dveře a celkově zklamanou důvěru. " Chudák zajíček! " zvolala jsem na konec, "Mohl z tebe dostat infarkt!" Hleděla mi do očí jako ublížený člověk. Záda měla rozvrkočená, jako by prolétla trním, a tak nějak vlhká, jako poslintaná? Co se tady dělo?!
Réze se najednou rozšířily panenky do nepříčetného výrazu. Přitiskla se k zemi, uši schlíplé.
Z pokoje vyhopkal Miky. Když spatřil Rézu, rozjařeně zakřepčil na místě a po králičím si blaženě zavýskl...
