Seber si ty játra a vypadni!

Syn zničeně zíral do své poměrně drahé taneční polobotky a zuřivě gestikuloval směrem do kuchyně. „Mám u tebe dva tácy!“ zařval znovu na psa.

 Když se Réza k ničemu neměla, opatrně vyklepal tmavě rudý chuchvalec do psí misky. Psice se bleskově prosmýkla dveřmi a popadla pochoutku do tlamy. „Do mýho pokoje ne!“ zalkal syn a rozeběhl se za ní. Stihnul to jen tak tak. Réza se hotovila uložit kuřecí vnitřnosti pod koberec…

Naše fena si „zahrabává“ zásoby na horší časy. Na chatě to ještě ujde, občas nás znechutí v záhonku pažitky napůl ohryzaná kost nebo rohlík, který ukradne některému z našich liknavých jedlíků, což ještě jde, v bytě to ovšem není nic, oč by člověk stál. Párek v květináči s fíkusem, piškoty pod kobercem, žužlací bůvolí tyčinka v nejspodnějším šuplíku mého prádelníku…

Sledovat ji, jak pracuje, je fascinující. Používá čumák plus všechny tlapy, neváhá ani přiklepnout vzpurný vzdutý koberec ocasem. Je to profesionálka, úspěšnost sto procent. Pokud po ní vyloženě nejdeme už během ukládacího procesu, nenajdeme nic. Překvapí nás pak chroupáním kosti, ač máme bezmasý týden a už si ani nepamatujeme, kdy naší domácností maso prošlo, v horším případě zakopneme o předložku nebo nás upozorní čich.

Zajímavé je, že druhá fena tohle v bytě nikdy nedělala. Venku jo, o okolí naší chaty je dodnes ze strany všech psů z okolí velký zájem- nikdy neprojdou jen tak, vždy prohrábnou hlínu a vždy něco milého objeví, ale že by nám kontaminovala byt nedojedky, to neexistovalo.

Zřejmě to souvisí s Réziným toulavým mládím, kdy trpěla nedostatkem. U nás se pak už měla dobře, ale jak stárne, nabývají zřejmě navrch její vzpomínky a spolu s tím i obavy, aby se znovu nevrátil hlad. Tomu nasvědčuje i čím dál šedivější ksichtík naší staré psí dámy. Zhoršuje se to ruku v ruce. I šedivost, i zahrabávání žrádla.

Stáří je vůl, viď, Rézinko! Nadáváme, když vymyslí zvlášť choulostivý úkryt, viz Matyho botky, smějeme se jí, ale ve skrytu srdce doufáme, že bude křečkovat ještě hodně dlouho…