Řídila jsem auto, Freude
Já teda křižovatky celkově nemusím, ale tahle byla mimořádně odporná. Vypadala jak pavouk. Tu vymyslel šílenec, bylo mi okamžitě jasné.
Po několika minutách, během kterých jsem konečně opět shromáždila postupně mizející věci jako například brzdu, spojku a dokonce i volant, což běžně dělám, kdykoli v noci sednu do vozu, jsem opatrně rozechvěla vůz vpřed. Nikde jediná značka, upozornění, co bude následovat, nic. Třeba je tam nějaká propast, napadlo mě, a tam všechna auta prostě napadají.
Rozhodla jsem se, že prostě vyjedu ten kopec, a pak se uvidí. A pojedu támhle za tím seriózně vyhlížejícím Passátem. Tem mě odsud vyvede. Hlavně pryč z tohohle místa prokletého!
Na vrcholu kopce se všechny pruhy slily v jeden. Vzhledem k tomu, že všechna ostatní auta náhle zmizela, jako by se vypařila, byla jsem jediná, koho to zarazilo.
Na jednu stranu stoprocentně odpadl zip. To bylo dobré. Někdo by si třeba i liboval. Ale já si všimla, že proti mně jede obrovský kamion. A vedle něj kombajn! Můj starý známý ze zlých snů, když jsem dělala autoškolu!+
Na poslední chvíli jsem doslova skočila i s vozem na jakési pole, které tu před vteřinou nebylo, ale teď se táhlo podél silnice a nabídlo mi spásu. Nejdřív jsem myslela, že bych mohla jet prostě a jednoduše tím polem, v klidu a bezpečí, ale pak jsem si všimla, že proti mně jede takový ten obří stroj—vazač obilí, nebo co to je, přesně ten, co s cvakáním hodil vlka z „Jen počkej, zajíci“, a dobrovolně jsem zaparkovala v příkopu.
Na zadním sedadle mého vozu se najednou zjevil nějaký chlap. Měl divnou uniformu. Dlouhý chlupatý kabát a k němu rovněž divoce chlupatou beranici, a šklebil se. „Pohraniční stráž,“ představil se. „Víte, jakého dopravního přestupku jste se dopustila?“ zeptal se a mával očkovacím průkazem mého psa, který jsem mu podala místo řidičáku. „Hmm, tady se píše, že jste dobrman. Ťapka, hmm, Ťapka!“ četl důstojně, ale pak ukázal ven z okýnka. „A víte, co nám říká tahle značka?“ ukázal výhrůžně. Náhle mě zalilo strašlivé vedro. Přechod? Infarkt? Tíha na prsou mi nedovolila ani pootočit hlavou.
Muž se ke mně naklonil a vyplazeným jazykem mi horce olízl tvář., a současně mi pootočil hlavu, abych uviděla podivuhodnou značku: vypadala jako obrovské lízátko. Fialovo- modro- žluto- zelená značka s červenou květinkou uprostřed mi fakt nic neříkala.
„Tu značku jsem nikdy neviděla,“ přiznala jsem poctivě.
Najednou se vedle mě seděl můj muž. Měl na klíně tu srnu, co mě prve hypnotizovala. Trochu posměšně žvýkala stéblo. „Tuhletu značku já teda vídám každou chvíli,“ pravil slizce jako ten největší bonzák, a chlap v chlupaté beranici mi ještě jednou olízl obličej.
„To máš za to, žes mě nechtěla odvézt na pivo!“ vysvětlil mi muž, a pak se rozesmál…
Ležela jsem na posteli, za oknem tma, na nočním stolku rozečtený román o životě v pohraničí, na sobě Ťapku, která mě ustaraně olizovala.
„Proč nadáváš tomu ubohému černohnědému zvířeti?“ smál se Honza a tahal ze mě hřející těžkou fenu. „Nejdřív ji voláš, pak ji odháníš…“
Ťapka si přesedla na svůj pelech; žádný přechod, žádný infarkt! Hurá“
Ale jistého odborníka vyhledám, umínila jsem si, než jsem zase usnula…
Ivana Dianová
Je na šlupky, já ještě ne
Popravdě doufám, že ani nebudu. Že mě k tomu nikdo a nic nepřinutí. I když, známe to: člověk nikdy neví...
Ivana Dianová
Utrpení- daň z lásky?
Snad každý měl v životě nějakou velkou lásku, o kterou později přišel. Smutek a trápení, které následovaly, se zdály být nekonečné. "Kdybys teď netrpěla, znamenalo by to, že jsi předtím nemilovala", nabídl mi útěchu kamarád.
Ivana Dianová
Příběhy z mé rodiny III.
Oba prarodiče si pamatuju jen málo. Děda zemřel, když mi byly asi čtyři, babička v mých deseti, ale od dědovy smrti polehávala a nijak jsem si ji neužila. Vlastně si ji pamatuju jako stařenku, mávající nám z okna. Jaká škoda!
Ivana Dianová
Příběhy z mé rodiny II.
Ale máma nevzpomínala jen na válečná léta. S radostí nám vyprávěla i o těch dalších, o obyčejném, mnohdy přetěžkém, ale pro mámu a spousty dalších lidí radostném životě.
Ivana Dianová
Příběhy z mé rodiny I.
Na své rodiče vzpomínám denně. Jsou tu se mnou tak nějak pořád. V poslední době si obzvláště vybavuju jejich vzpomínky na válku. Snad nějak pracuje moje podvědomí, nevím, ale hodně se mi o nich a jejich příbězích i zdává...
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
To nemyslíte vážně! Soudce ostře zpražil bývalého vrchního žalobce
Emotivní závěr měl úterní jednací den v kauze údajného „podvodu století“, v němž měly přijít tisíce...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Americký podmořský dron inspirovaný rejnokem už není jen vize, prošel testy
Americká společnost Northrop Grumman dokončila testy podvodního plavidla bez posádky (UUV) s...
Vlak bez strojvůdce ujel několik kilometrů, pak vykolejil. Řítil se stovkou
Na železniční trati mezi obcemi Čisovice a Měchenice v okrese Praha-západ vykolejil vlak. V...
Jako v komunistickém Československu. Britský novinář obviňuje vlast z cenzury
Velká Británie má problémy se svobodou slova, lidé se bojí říkat nahlas názory o kontroverzních...
Škodlivé ruské aktivity mimo jiné v Česku nás znepokojují, uvedlo NATO
Severoatlantickou alianci znepokojují nedávné škodlivé aktivity na území členských států bloku,...
Byt 2+1, 71 m2 v K. Varech Sokolovská
Sokolovská, Karlovy Vary - Rybáře
2 499 000 Kč
- Počet článků 629
- Celková karma 32,11
- Průměrná čtenost 2036x