Operace byla náročná, ale přežila jsem

Cítím to jako velkou nespravedlnost, že zrovna já jsem musela prodělat tak zákeřný útok, navíc v době, kdy pomoc byla tak daleko...

Kolik já už odborně odstranila klíšťat, se nedá ani vyčíslit. Lidem i psům. V různém stadiu přicucnutí, různých barev i charakterů. Tisíce spokojených zákazníků, milióny děkovných dopisů! Všichni přežili ve zdraví, jediná já měla dvakrát boreliózu...

Včera jsem se převlékala a najednou Nanda vykřikla: " Klíště! Fuj! Na zádech! A hejbe se, jenom má přední nohy v tobě," ukázala názorně, " a ostatníma hejbá!"

Oznámila mi, že se nás, rozuměj klíštěte i mne, štítí, a asi jo, protože rozčileně běhala na místě a šklebila se.

Soustavou zrcadel a brýlí jsem skutečně zahlédla černou tečku uprostřed červeného kruhu a neudělalo se mi dobře. Na to místo bych nedosáhla ani s vykloubenou rukou. Chytrá bestie si to snad napřed vyměřila.

Že bych usnula s klíštětem v zádech bylo nemyslitelné. Jít pozdě večer burcovat osmdesátiletého (jediného) souseda z vedlejší chaty, který si mě běžně plete s porybným, se mi taky nechtělo. Ani na stop se mi nechtělo, ani sedm kilometrů do Třeboně na pohotovost pěšky se mi nechtělo. prostě jsem byla nafrněná a nic mi nebylo recht.

Nanda se mi s jistým sebezapřením nabídla, že mi parazita vytočí z těla. Aby si dodala odvahy, vychrlila několik pozoruhodných nadávek sice na adresu klíštěte, ale podařilo se jí tím paralyzovat i mne. No Nando!?

Na vybranou jsem měla v zásadě mezi Nandou a dobrmanicí Ťapkou. Zvolila jsem dcerku.

Operace trvala asi hodinu. Použit byl desinfekční sprej, Betadin a olej Tee Tree. Kolikrát mě Nanda štípla pinzetou, to radši nebudu rozvádět. To už jsem si ho mohla nechat vykousnout psicí, říkala jsem si nevděčně.

Leč nakonec se zadařilo. Moje operatérka sňala pytlíky z rukou, vydesinfikovala se ještě jednou, pro jistotu, a blahosklonně mě poplácala po pleci. "Dost jsi mě teda tím řevem rušila v práci," utrousila.

Zůstal mi flek a v hlavě otázka: "Klíště, zdalipak jsi bylo zdrávo?!"