Můj miláčku

Jsou různé druhy lásek. Některé nám vydrží na celý život, jiné se jenom mihnou, a jsou pryč. Na některé vzpomínáme po celý život, na další bychom nejraději zapomněli. Všechny nás ale navždy poznamenají, obohatí... 

Natřásla jsem polštář a přidala malý polštářek. "Jenom se rychle osprchuju a jsem u tebe, vydrž!" Vyndala jsem z prádelníku čistou noční košili a opatrně přidržela dvířka, aby to rušivě neklaplo.

Když jsem vstupovala do sprchového koutu, div jsem nevykřikla bolestí. Já snad už navždycky budu mít zablokovaná záda! V posledních týdnech jsem žila s pomyslným krumpáčem zabodnutým v kříži. Šílená bolest! Kupodivu jsem víceméně fungovala. Ono taky se dvěma malými dětmi a psicí těžko nefungovat, že. 

Nejradši bych se zahrabala ne pod peřinu, ale rovnou pod zem. Ne, nebudu se rouhat, ale prostě bych chtěla jenom prostě a obyčejně spát a spát a spát. No, dnes se spaní konat nebude, to je mi jasné už teď, a to se ani nemusím koukat na postavu, dychtivě mě očekávající v mé posteli.

Vivinka mě objala a přitulila se těsně ke mně. Byla rozpálená a mě přepadalo zoufalství: kolikátá viróza to v letošním školním roce je? Do školky víc nechodí než chodí, kočička moje malá.

Dala jsem jí mokrý šátek na čelíčko a hladila ji po zpocených vláskách. Za chvíli zabere sirup a snad usne. Vivinka mě taky hladí. Dám jí pusu na ručičku. "Já se s tebou tak ráda mazlím, maminko!" šeptá mi ospale. "Já ale nechci, abys to ode mne dostala! Aby tě taky tak bolela hlavička!" Pootočím hlavu, aby neviděla moje slzy, které se mi řinou po tvářích až dolů za krk. Moje holčička, která svoji milující a starající se mámu dostala až ve čtyřech letech. "A kdo by ti uvařil čajíček, když bych já nemohla," povídá a dál mě hladí. "Nanda, přece," usměju se a Vivinka ulehčeně vydechne. "No jo, vlastně, udělá nám čajíček a půjde do školy, pak přijde, zase nám udělá čajíček..."

"Tak už spinkej". Obrátím se na bok, abych trochu unikla krumpáči v mých zádech. Vzápětí se mi něco horkého přitiskne k páteři. "Já ti aspoň budu hřát zádíčka, ty můj miláčku," Vivi se unaveně zasměje, "ať tu teplotku aspoň nějak využijeme!"