Léčba šokem

Vždycky, když mám pocit, že už nemůžu dál, stane se něco, co mě zvedne, otře bahno z obličeje, nakopne a postrčí zpátky do života. Už jsem si na to zvykla tak, že když nic takového samo a dobrovolně nepřichází, vymyslím si to. 

Bláto z obličeje sklepám svépomocí, obě paty zakopnu vzhůru, směr vlastní hýždě, a už jsem zpátky. Mám v tom takovou praxi a zručnost/ znožnost, že už se kopu oběma nohama současně, zatímco levituju...

Nemůžeš? Přidej! Nemáš prachy? Kup si dovolenou u moře! Máš fobii z letadel? No tak jasně, že letecky! Takže tentokrát jsem se nakopla Tureckem. Když do pekla, tak na krásném koni! (Moje životní krédo). Chci věřit, že letadlo nespadne, opalovací krém s ochranným faktorem 50+ mi bude stačit, děti mi neunesou vlny ani nepojí žralok, nebude zemětřesení ani státní převrat. Holčičky mají u postelí spakované kufry od prvního okamžiku, kdy jsem zveřejnila myšlenku. Přejícně i běsně je přeskakuju, podle toho, zda se o ně kopnu, nebo ne. Kočky jsou vrženy, jak nakreslil Vyčítal ve svém starém vtipu v Dikobraze. Těšíme se všichni moc a moc. 

Situace si vyžádala koupi nových plavek. Ty staré jsem zapomněla na chatě, to je ale fuk, hodlám reprezentovat. To taky patří k věci! Nové plavky budou sexy, krásné, slušivé. Budu v nich neodolatelná! I vyrazila jsem do obchodu/ů. Když se léto zeptá, cos dělal v zimě? Já musím odvětit, že jsem žrala bůček, kachnu s bramborovým knedlíkem, a prasečí krknu na přírodno. S tatarkou, dvojitá porce. Docela často. Au au. A léto se zachechtá a řekne: A teď čum na to svý břicho! A já čumím.

Rozhodla jsem se, že si pořídím jednodílné plavky, tak nějak stahovací. Snad se něco takového už vyrábí. Jednodílné plavky nesnáším. Jak jsem velká, a zřejmě mám nějak nadmíru dlouhý trup, plavky se mi vždy dole zaříznou jak hřbet středověkého dřevěného osla do klínu ubohé provinilé, a hrozí, že mě rozříznou na dvě půlky. Okamžitě si představuju dvě půlky prasete a vztekle odhazuju ten mučící nástroj co nejdál od sebe.

Prodavačka mi doporučuje tankini. Ty jsou přesně pro takové postavy, jakou mám já, říká mi sugestivně i útěšně. Nedůvěřivě si tu věc prohlížím. Jsou to skoro plavky v celku, ale dole jsou rozstřižené, nebo jak to popsat, takže to vypadá jako kalhotky a košilka s ramínky. Má to lichotit každé postavě, té mojí to ovšem nelichotí. Nejde mi to ani sundat! Řvu a tahám plavky i závěs kabinky současně. Pokud bych měla mít horní díl dostatečně velký pro mé nadměrné vnady, měla bych šatičky do půli stehen! Vypadám jako přežraný husita v suknici. Mám chuť rozbít zrcadlo. Helejte, ona má ta burka fakt něco do sebe! A v Turecku bych se ztratila, o tom nepochybuju! No nic.

Jako vždy po celý svůj dospělý život se nakonec smiřuju s dvojdílnými plavkami. Nahoře šňůra se dvěma obřími stany, dole šňůra se jedním malým a druhým velkým stanem. Skvěle mi padnou. Moc se mi líbí! Nahoře tradičně ledoborec, dole to ujde. A mezi oběma díly...Kachna, bůček, a tak dále; víme. Okamžitě se rozhodnu, že to břicho se mnou nepojede! Ne že bych byla tak úzkoprsá. Ne že bych chtěla někoho oslnit! Jenom si tak najednou představuju, jak si lehám naznak na vodu, tak jak to mám ráda, jak si tak mile klimbám na vytoužených vlnách, zatímco nad hladinu vystupují moje obří ňadra a o kus dál obří břicho, a jak přilétají rackové, aby usedli na ty měkké a teplé ostrůvky a dali odpočinout svým křídlům, než si půjdou ulovit něco libového! Nikdy! Pravím.

Od pondělka začínám hubnout. Vždycky začínám hubnout od pondělka! Tak mi držte palce! Nebo... bude burka!